Mikeho řeka

Zítra máme květen a venku je stále podzim - nějak se mi to nechce líbit. Vždyť takhle nemůže mít člověk vůbec žádnou energii ani náladu. Já už chci prostě pořádné jaro a basta! Kdyby se aspoň v tom hnusném počasí dalo fotit... Ono se dá, ale nedopadá to moc slavně. Důkazem ja má poslední fotovýprava, která proběhla krátce po jedné z mnoha dešťových přeháněk. Vzhledem k mizerným světelným podmínkám se u vzniklých snímků určitě nedá mluvit o nejvyšší kvalitě. Spíše naopak, kvalita je značně tragická. A tak na blog zase nemám nic... Nebo přeci jen? ...ano! Alespoň na jedné fotce jsem nakonec dokázal najít detaily, které mému oku poměrně lahodí, a které společně tvoří celkem harmonický celek. Teď sem můžu po dlouhé době konečně zase přispět něčím opravdu novým a aktuálním! Haleluja! Fotek po dešti na blogu moc nemám, přesto že je mám celkem v oblibě, takže si ve finále dokonce i trochu dovyplním mezery v mé fotografické tvorbě. No co víc si přát? :D V CČ máte pár pofidérně potemnělých fote...

Nedávno jsem zde zveřejnil záběry skleníku, do kterého se pozvolna opět začínal vracet život. Všechno má ale svůj rub a líc - i mezi slunečními paprsky plnými pozitivní energie se mohou vyskytovat drobné připomínky pomíjivosti života...

Už to vypadalo, že naplno propukne jaro, teď ale zase začínají hlásit, že se přes Velikonoce opět ochladí...tak já už nevím. Venku to aktuálně vypadá všelijak. :D Každopádně ještě před tím, než se obloha zatáhla, stihl jsem vyfotit alespoň pár drobných kvítků, které se již na naší zahradě objevily. Ono tohle (doslova ) přízemní zahradní focení má taky něco do sebe. Přeci jen...i když se jedná pořád o stejné rostlinky, tak každý květ je originál, ať už zvým zabarvením nebo zakřivením lístků. Je to o detailech, ale i ty dokážou mnohé... Nicméně už se vážně těším, až se zase dostanu někam, kde budu moci fotit i něco zajímavějšího. Chtělo by to začít více cestovat. Ať už po Česku, nebo po světě... Zatím si ale holt musím vystačit s pár sedmikráskama a trsem fialek. :D