Mikeho řeka

Rok 2017 pro mne byl poměrně přelomovým rokem. Dosáhl jsem dospělosti, získal jsem řidičák, objevil jsem lásku, a především jsem celý rok poctivě tvořil. Dal jsem dohromady básnickou sbírku, knihu prózy, 50dílný komiks, který si můžete prohlédnout na mém wattpadovém účtu nebo na mém 2. blogu , nějakou tu fanouškovskou tvorbu (mé vlastní "Opráski sčeské historje") , která je k vidění tamtéž... A do dalšího roku mám naplánovaných dalších několik konceptů. Také jsem se podíval do Švýcarska a objevil jsem několik dalších krásných koutů České republiky. O tom všem jsem vás tady pochopitelně neopomněl informovat... :) A co po tomto úspěsném roce plánuji? Rozhodně pokračovat ve tvorbě i cestování. To jsou totiž dvě věci, které mne opravdu baví a naplňují. Jo, a taky by bylo celkem fajn odmaturovat a dostat se na vysokou... :D To už jsou ale problémy, kterými vás nechci zatěžovat. Proto toto bleskurychlé shrnutí roku 2017 ukončím a půjdu připravovat nějaké ty jednohubky na večer...

Pluje loď rozbouřeným oceánem života. Přes hřebeny vln tiše skáče, jediná plachta zůstala vzedmuta. Vtom náhle kra! Velká! Nečekaná! Srdcervoucí! Pokrytá krví zbloudilých rybářů. Má loď se potopila. Ale nevadí, plavat ještě dokážu...

Ačkoli už je tato cesta již dávno za mnou, ještě stále jsem vám neukázal vše, co mne ve Švýcarsku zaujalo. Je tu ještě pár míst, která mi přišla zajímavější v jejich černobílé podobě, a která jsem si uschoval pro publikování ve společném článku. Pojďme se na ně společně podívat... :) vyhlídková plošina u Rýnských vodopádů medvědí akrobat u medvědária v Bernu katedrála v Kostnici (krátká německá zastávka) jeden z mnoha zasněžených vrcholů, které jsme míjeli po cestě do našeho hotelu plošina u Ženevského jezera v Montreaux detail na kašně v Bernu A na závěr momentka z Zermattu...

Přesně tahle otázka mne napadla, když jsem se podíval na neudržovaný kout našeho skleněného zahradnického domečku. No řekněte - být broukem, nepřipadali byste si jako někde ve vlhkých tropech? :)

Instagram má v dnešní době už skoro každý. Já jsem však dlouhé roky odolával, než jsem nakonec také podlehl a založil si a této sociální síti svůj účet. Musím ovšem říci, že jsem do tohoto světa stále zcela neproniknul, a tak je u mne frekvence přidávání nových příspěvků velice nízká. Na druhou stranu jsem rád, že mám některé fotky tímhle stylem zachované - zpětné prohlížení tohoto "fotodeníčku" totiž může být celkem zajímavá záležotost. A právě jedno takové ohlédnutí za uplynulými měsíci mne inspirovalo k sesmolení tohoto článku... Pravda, ne všechny fotky jsou přímo z mého instagramového účtu, ale pro zachování stylu jsem si dovolil tyto vetřelce zakamuflovat a oříznout do čtverce. Nikdo tak nemůže zjistit, o které fotky se jedná (muhehe...) . - - - - - - - - - - Snímek z prvopočátků mého insta-účtu. Původně to totiž měla být jakási výběrová galerie mých fotek, což už dnes tak úplně neplatí. vzpomínka na Švýcarsko č. 1 - Ženevské jezero vzpomínka na Švýcarsko č. 2 - zamlže

Baví mne hledat tam, kde by jiní hledat odmítali...

Po velice dlouhé době jsem se odhodlal k nějakému dalšímu malému experimentu. A musím říci, že i přes počáteční strach nedůvěru vzešel z mého snažení překvapivě dobrý výsledek. Nebo alespoň mě se svým způsobem líbí. I když je naprosto šílený a přebarvičkovaný... :D

Jak je všeobecně známo, Morava je o něco více nábožensky zaměřená než třeba okolí Prahy. Díky tomu lze například v okolí Olomouce nalézt velké množství sakrálních staveb, které jsou, narozdíl od velké spousty podobných budov v Čechách, vzorně opravovány a udržovány. Najdeme zde o něco honosnější výzdobou než ve většině českých kostelů, potkáte tu více modlících se návštěvníků... No a v neposlední řadě oplývají moravské chrámy a kostely také o něco velkolepějším pojetím typického chrámového nástroje - varhan. A právě krásu těchto hudbu přinášejících výtvorů bych chtěl demonstrovat v tomto článku. Předem se musím omluvit za kvalitu některých fotek, přeci jen kostely nejsou ve většině případů právě vhodně osvětlené, navíc některé snímky vůbec nebyly foceny pro účel zveřejnění, spíše šlo o prosté "náhodné cvaky" při dokumentaci interiéru kostela. Ve finále mi ale přišlo škoda dané snímky nevyužít - takhle alespoň lépe vynikne ta rozdílnost jednotlivých nástrojů. Doporučuji si člá

Zlínská zoologická zhrada je prý druhou nejnavštěvovanější ZOO u nás. Nutno podotknout, že to na počtu lidí pobíhajících mezi místními výběhy bylo vidět. Především vysoká koncentrace dětí dokázla můj celkový dojem z tohoto místa trochu pokazit, nicméně se nedá říci, že by ZOO Zlín neměla co nabídnout. Druhů zvířat zde můžete vidět opravdu hodně, zastoupen je tu téměř každý kontinent. O občerstvení tu také neuze není, takže pokud dostanete hlad, nemusíte si hned zoufat. Když už vás nebaví pozorování rozlehlých výběhů, můžete navštívit nádherný zámek Lešná. Především prohlídka dřevem zdobených interiérů byla opravdu pěkným zážitkem. :) A hned vedle zmíněné památky se nachází "Zátoka rejnoků", kde si můžete tyto mořské tvory pohladit. Z této atrakce však mám dost smíšené pocity - pohled na vodní nádrž naprosto obsypanou lidmi žadonících po kontakt s rejnočí ploutví byl celkem žalostný a vodních tvorů mi v tu ránu začalo být doopravdy líto. Už jenom ty uřvané děti, které neustále