Mikeho řeka

Už se nám blíží konec roku, tím pádem i ukončení mého projektu "12 Fotošplouchnutí" (to se samozřejmě týká těch, kteří začali hned od ledna, někteří projekt pravděpodobně budou dojíždět ještě nějaký ten měsíc potom) . Jsem docela překvapený, že se mi skutečně podařilo každý měsíc něco vymyslet a vytvořit. Ještě více mě překvapil fakt, že jsem si v tomto projektu zatím dokázal udržet aspoň nějakou úroveň a mám z mých výtvorů dobrý pocit i při zpětném pohledu na věc. A právě proto mě trochu mrzí, že tohle předposlední zadání jsem nafotil na můj vkus trochu moc fádně a nezajímavě... ...aby bylo jasno, už od začátku mi bylo jasné, že "Reportáží" si na sebe pletu obrovský bič. Nejen, že se na moc zajímavých akcí během roku nedostanu (u nás se toho moc neděje) , ale reportážní fotografie mne vlastně nikdy moc nebrala. Nakonec se jako větší problém ukázal nedostatek reportážehodných akcí. Pořád jsem čekal, až se něco zajímavého nachomýtne...a ono nic. Až mi jednou ráno doš

Projekt "12 Fotošplouchnutí" už se pomalu blíží ke svému konci, a tak jsem si řekl: Co takhle na něj navázat projektem číslo dvě? Už mám v hlavě určitý plán a tímto článkem bych Vám ho chtěl aspoň trochu představit. Následujících sedm fotek berte jako takový "předvoj" dalších šesti článků, ve kterých se příští rok budu postupně vracet do své fotografické historie. A vy, pokud budete chtít, se budete moci vracet se společně se mnou. Abych nastínil základ projektu (který ještě podrobněji popíšu v některém z následujících článků do konce roku) , povím Vám příběh vzniku dnešních snímků... :) Při cestě do Anglie jsme se s mou spolusedící spolucestující (spolužačkou-spolufotografkou) nudili. A vzhledem k tomu, že jsme toho během cesty spořádali víc než dost, nechtěli jsme se uchýlit k další konzumaci potravin. Tak nějak jsme se shodli na tom, že máme chuť na focení. Jenže co fotit o půlnoci v jedoucím autobusu? Nic nás nenapadalo, když tu náhle mi bleskla hlavou spásná m

Víte, co je skutečně na prd? Když máte na něco náladu, ale nemáte na to čas. Ještě horší je, když se vám tenhle stav střídá se stavem, kdy na tutéž činnost potřebný čas máte, ale zase na ni nemáte náladu... Aak je tady ještě jeden stupeň strašnosti, kdy sice máte čas i náladu, ale vleze vám do toho něco, co vám zabrání se k dané věci dostat. A tak to mám teď se vším. Bohužel i s focením... Nezbývá tedy, než se zase podívat do archivu fotek ze záříjového výletu do Anglie. Tam se totiž pořád najde materiál na několik článků (jeden z nich bude takovou předzvěstí nového projektu na příští rok, nechte se překvapit ;)) . Možná to bude způsobeno mým momentálním citovým rozpoložením (páni, 12 slabik ve 3 slovech...) , ale dnes jsem si uvědomil, že některé ze snímků by vůbec nemusely vypadat špatně v černobílém hávu. Tak schválně, jestli budete stejného názoru... Royal Pavillion (Brighton) Windsor Castle (Windsor) Racek (Brighton) Royal Pavillion (Brighton) London Eye (Londýn) Loď Cutty Shark (