Mikeho řeka

27. 4. 2014 proběhlo focení pro firmu Decoform ( web , blog , Facebook ). Jednalo se o novou úvodní fotku na firemní Facebook, která měla být jarní, s májovou tématikou. Prvního května by měla proběhnout výměna té staré. Nemůžu sice zcela ovlivnit, jestli nakonec bude použita přesně ta fotka, kterou uvedu, ale domluva zněla tak, že je daná fotka již vybraná, takže uvidíme. Jako model měl posloužit typický zástupce výrobků, které jsou prodávány touto firmou - kovová židle Angel. Jak zhruba dvouhodinové focení nakonec dopadlo, můžete vidět níže. Postupně se fotilo před rozkvetlými stromy, v poli řepky, před polem řepky a v malé aleji kvetoucích stromů. Fotky sice nejsou naprosto dokonalé, ale prý je to postačující.....každopádně to bylo příjemně strávené odpoledne na sluníčku, v přírodě..... x) Podle mě nejpovedenější fotka Původní verze úvodní fotky Pravděpodobně finální verze úvodní fotky Fotka s řepkou Fotka s cestou

Když už je na to Velikonoční pondělí volno, proč ho nevyužít i trochu jinak, než běháním na koledu. Takové příjemné odpoledne v přírodě, když ještě svítí sluníčko.....proč ne? x) My si pro takový velikonoční výlet vybrali rozhlednu Vysoký vrch u Malých Kyšic. Je to taková jednoduchá, jehlanovitá, dřevěná stavbička uprostřed lesů (no, dva a půl kilometru od vesnice.....), ze které je úžasný výhled, protože její autoři vybrali naprosto ideální místo pro postavení rozhledny. Cesta k ní je tedy poněkud složitější, pokud se neinformujete ve vesnici (výrazně zelený penzion LIKA je na to ideální, a mají tam i razítko rozhledny), protože co se týče značení, je to trošku odfláknuté. Ale v zásadě jdete pořád rovně, jen si musíte dát pozor, aby jste nějakým nedopatřením nepřešli na nějakou jinou trasu, pár jich tam totiž v okolí vede. Rozhledna samotná je přístupná po žebříku, což tedy není úplně nejlepší pro lidi, kteří se bojí výšek. Šplhání po nezakrytém žebříku je totiž něco úplně jiného, než

Hudba - úžasná to věc. Neznám jediného člověka, který by neměl rád hudbu. Ať už je to spolužák, který ujíždí na drumstepu, teta, které poslouchá afektovanou "Haničku písničku", děti ve školce, které ještě pořád zbožňují Dádu, nebo babička, která poslouchá dechovky na Šlágru dechovky od rána do večera. Já osobně nemám vyloženě vyhraněný jeden hudební styl. Nejvíce je to teda asi pop, ale nevyhýbám se téměř ničemu (kromě třeba tý dechovky nebo Zagorky.....) . V tomto článku bych se rád tak trošku vrátil do ledna minulého roku, kdy tady vyšla v pořadí teprve druhá Škeblináda , která se věnovala TOP 5 písničkám, které jsem tehdy víceméně nově objevil. No, a protože písničky přicházejí stále nové, je snad jasné, že stále neposlouchám jen těchto pět dokola. Pravda, většinu si stále ještě občas poslechnu, ale holt to už není tak často, jako tomu bylo minulý rok. A tak je tu tedy druhý díl této malé, škeblinádové série. Nuže - která pětice songů mě v poslední době zaujala.....? -----

Ne, nemám rád depresivní počasí. Ne, nemám rád zimu. A proto jsem rád, když konečně už občas zasvítí sluníčko, když konečně něco rozkvete, když konečně můžu varazit ven a nafotit pár přírodních věciček, jak je už mým dobrým zvykem. Pět takových nejlepších výcvaků naleznete níže. Je teda fakt, že hned ta první, a vlastně ani ta předposlední fotka, nejsou moc jarní, ale vem to čert, mě se to stejně takhle líbí. A vůbec - je tam modrá obloha, takže co jako? :D PS: Ne, opravdu není dobrý nápad psát článek při koukání na Kruh . Jak se mám sakra soustředit na tyhle dvě věci zároveň, když je to tak napínavý? Příště to musím nějak líp vychytat. :D

Konečně jsem se dostal k tomu, abych blogově uzavřel fotky z roku 2013. Volejte sláva, a tři dny se radujte..... Na Konopiště jsme plánovali výlet už dávno. Vyšlo to ovšem až loni 27. října. Příjemné, tentokráte slunečné podzimní počasí, přímo vybízelo k procházce parkem. Ono nám de facto (poslední dopou to od sebe slýchám nějak moc často, zadržte mě někdo, ale honem) nic jiného ani nezbývalo - do prohlídky nám zbývalo něco přes hodinu. Prošli jsme si zdejší mini-expozice (muzeum sv. Jiří, růžovou zahradu bez růží a střelnici), které v nás sice nevyvolaly nějaké hlubší emoce, ale aspoň jsme se zabavili. A když se ještě po cestě dalo koupit něco na zub..... Celkově bych zámek Konopiště klidně všem doporučil. A kdo by se chtěl vyhnout návalům lidí, které jsou tady bezesporu každodenním chlebem, pro toho mám jiný tip - kostel sv. Jakuba a Filipa na Chvojně u Konopiště . Nezaručuju vám, že se dostanete dovnitř, ale i jen tak "na kukačku" se to vyplatí. Už jen kvůli konopišťské b