Mikeho řeka

Zařáží mě, že ačkoli po dešti vládne vždycky taková zvláštní, čerstvá atmosféra, dešťových fotek ve svém archivu moc nemám. A včera mě to tak nějak trklo a po jedné menší spršce jsem vyrazil do terénu. Je fakt, že těch fotek zase tak moc nevzniklo, měl jsem totiž poměrně málo času. Ale lepší něco než nic, a i z toho mála se pár snímků vybrat dá. Není to tedy nic moc uměleckého, prostě takové ty klasické kapičkové fotky a hladina vody v sudu. No, alespoň si na chvilku oddechnete od těch jeskyňových reportáží (klid, už vás čeká jen jedna) . ;) A mimochodem, jak vnímáte konec prázdnin? Super, že? Mě čeká nástup na novou školu, kde nikoho neznám a nemám se čeho chytit. Bohužel se neumím moc prosazovat, takže budu muset doufat, že se to tak nějak samo vstřebá. Ale rozhodně se budu alespoň trochu snažit. No, když bude nejhůř, jsou to jen čtyři roky, a to se přežít dá. Jako největší problém tak vidím to, že jenom za autobus to bude měsíčně šest stovek. Fakt bezva.....ale teď už konečně ty fot

Přináším vám další fotografie z Moravy, jak jsem slíbil. Předpokládám, že nadpis jste si všichni přečetli, ale stejně...půjde o Punkevní jeskyně a propast zvanou Macocha. Začalo to tím, že jsme si cca týden před naším odjezdem zarezervovali prohlídku (jinak to nejde, pokud tedy nechcete ráno vstávat ukrutně brzo). Když nastal jeskyňový den, přijeli jsme na místo kolem osmé hodiny ranní, jelikož lístky byly rezervovány na devátou, a my měli být na místě alespoň 40 minut předtím. Bohužel zdejší organizace je taková...zvláštní, k pokladně jsme se dostali až v půl deváté, takže jsme to pěšky neměli šanci stihnout. No, tak na řadu přišla lanovka. Všechno jsme stihli a začalo prozkoumávání jeskyní. A také fotodokumentace. Takže první fotka je jen tak pro představu, a by bylo vidět, že i v těchto jeskyních se pokocháte krápníkovou výzdobou. Druhá zachycuje takzvané "Věčné milence" nebo "Romea a Julii". Ty dva krápníky se nikdy nesetkají, protože k tomu (Sakra, je to stalag

Pokračuji ve shrnování naší letošní dovolené na Moravě. Je snad jasné, že Moravský kras našemu hledáčku uniknout nemohl. Celkem jsme navštívili 3 z pěti zpřístupněných jeskyní. Jako první vám představím jeskyně Sloupsko-Šošůvské. Alespoň tedy pár jejich nejzajímavějších "atrakcí". Na první fotce je zachycena část Eliščiny jeskyně, více z ní uvidíte na posledním snímku - panoramatu (kliknutím zvětšíte). Na druhé fotce je symbol těchto jeskyní - "Svícen". Dále je tu snímek jedné z propastí. Čtvrtá fotka zase ukazuje detail menších krápníků. Jeskyně jsou rozhodně zajímavým cílem, je nepředstavitelné, jakým způsobem a jakou dobu vznikala krápníková výzdoba. Rozhodně doporučuji si alespoň jednou do nějakých těch jeskyní zajít. Každá z nich má nějakou svoji specialitku (viz. Svícen) a i když na první pohled vypadá ostatní výzdoba téměř stejně, pokaždé to má své kouzlo. Je ovšem fakt, že když už vám potřetí ukážou "pravou jeskyní tmu", tolik vás to neosloví.....d

Tak.....včera nám skončil týden dovolené na Moravě, konkrétně v okolí Boskovic. Asi vám tu nebudu vykládat úplně o všech místech, kde jsme byli, ale budu zmiňovat jen ty nejdůležitější. Nejprve vám představím zámek a náměstí v Kunštátě. Co se týče zámku, byl postupně přestavěn z původního hradu (13. století) na renesanční (16. století) a později barokní reprezentační sídlo (17. století), poté proběhly menší úpravy v klasicistním a pseudobarokním stylu. V roce 1948 byl zámek zestátněm a postupně v něm bylo kdovíco (depozitář, mobilizační sklad...), od roku 2005 se o něj stará Národní památkový ústav. Jeho aktuální stav můžete posoudit na první fotce. Na té druhé je zachycen farní kostel sv. Stanislava na náměstí. Před ním se nachází socha Panny Marie (3. snímek). V pořadí druhý zámek, který jsme navštívili stojí v Rájci-Jestřebí. Ten byl rovněž přestavěn z původnícho hradu, a to v roce 1570. Tato stavna ovšem po nějaké době vyhořela a musela být nahrazena novým zámkem. A opět postupem č

Minimálně zbožňují naši zahradu - hlavně v poslední době zde pozorujeme zvýšený výskyt žab. No, bereme to tak, že tu máme kvalitní prostředí. Žáby jsou na takovéhle věci citlivé, takže to od nich vnímáme jako kompliment. A jelikož jsme taková akční rodina a kdykoli vidíme žábu tak ji musíme mít vycvaknutou, žádná nikdy neunikne...z poslední doby máme hned tři úlovky. Pokusil jsem se je tedy určit (nevím, jestli dvakrát úspěšně, ale alespoň rod jsem snad trefil) a tento článek se tak promění v takovou malou žabí galerii. x) Jako první je tu návštěva z 20. 7. 2014 - pravděpodobně ropucha obecná. Tady se výjimečně stala hlavním lovcem mamka, která zachytila tuto potvůrku na betonových schůdkách k našemu skleníku. Další žabí vetřelec. 26. 7. 2014 před naši garáž doskákala tato...opět ropucha obecná? Nevím, tahle mi přijde taková jinak barevná, než ta předchozí. Objevena byla čistě náhodou, když v pozdních večerních hodinách probíhalo loučení s návštěvou. Taková fotografická chvilka na dob

Už je to nějaký ten pátek, co tady naposledy vyšla stránka mého "úžasného, duchaplného a poučného komiksu" . Ač to zní přímo neuvěřitelně, opět jsem na něm začal pracovat. Chci to prostě dokončit, abych měl dobrý pocit z hotového projektu a možnost začít bez výčitek něco nového. Něco s lepším dějem (opravdu se po těch pár letech za ten "scénář" poměrně stydím) , jiným stylem kreslení (který jsem se rozhodl v komiksu neměnit, chci to mít v rámci možností ucelené) , možná i s jinými postavami (na druhou stranu se těžko loučí s charaktery, které vlastně existují už minimálně od roku 2009 a se kterými mám navíc spojené skutečné osoby) . Ale nejdřív musím uzavřít tohle. Prostě musím.....nedávno jsem dokončil 24. stranu, a naštěstí můžu s čistým svědomím říct, že už se to konečně chýlí ke konci a nějaká zápletka tam opravdu JE. Teď ještě domyslet ten děj tak, aby se tam logicky vysvětlily všechny dějové kiksy, které jsem za těch několik let stihnul do komiksu nasekat - to