Mikeho řeka

Prohlídkou tohoto malebného přímořského města zakončíme mou sérii článků z loňské expedice po Portugalsku. Cascais bylo po celý týden naší základnou k následným výjezdům po památkách. Samo o sobě však také stojí za bližší prozkoumání, ať už mluvíme o několika plážích ohraničených členitými útesy, mnoha místních muzeích a galeriích, nebo krásném modrobílém majáku, postaveném již v 19. století, který dnes - poměrně nepřekvapivě - hostí muzeum majáků. Dnes Cascais patří mezi nejznámější turistická centra tohoto jihoevropského státu. Zajímavostí je, že toto město kdysi sloužilo jako letní sídlo portugalské královské rodiny, podobně jako třeba britský Windsor (letní sídlo královny) nebo české Lány (letní sídlo prezidenta). :) Na město Cascais volně navazuje Estoril, jež lze brát jako takové předměstí Lisabonu. Jeho předností jsou především rozlehlé pláže, pokochat se tu ale můžete také několika pevnostmi, z nichž nejpůsobivější je asi Forte da Cruz. Hlavní atrakcí Cascais je ovšem pravděpod

Našli Růženku, našli ji pod trním. Zmatenou, malátnou, zdrápanou do krve. Našli Růženku, našli ji pod trním. Zažila v patnácti své krásné poprvé.

V našem vzpomínkovém portugalském putování se přesouváme po delší době opět do klášterních sfér. A dnes to bude hned dvojnásobná nálož - vezmu vás na exkurzi do klášterních komplexů Batalja a Alcobaça. Začneme v prvně jmenovaném... - - - 1. Batalha [Batalja] Vždy, když vidím nějakou gotickou katedrálu, zůstává mi rozum stát nad schopnostmi dávných stavitelů. Vytvořit takové množství monumentální nádhery s tehdejší technikou? Prostě neuvěřitelné... Batalha v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou. Typické vysoké klenby s lomenými oblouky vytvářejí v centrálním chrámu obrovský čistý prostor. V boční místnosti lze najít hrobku krále Jana I. (zakladatel kláštera) a jeho manželky Filipy z Lencastru. Areál kláštera je od roku 1983 zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO. Zdejší rajský dvůr mi naprosto jasně evokuje prostory bradavického hradu z příběhů Harryho Pottera, jeden by až čekal, kdy kolem něj proběhne Křivonožka. :) V jedné z místností navazující na křížovou chodbu je umístěn pa

Šel jsem po cestě, šel jsem po pěšině. Šel jsem po vesnici, šel jsem po dědině. - - - Najednou za plotem z rezavé drátěnky zaujal oko mé kvíteček pomněnky. Rostl tam samotný na kraji houštiny. Rostl tam na kraji - - malý a nevinný. Koukal jsem na kvítek dlouze a oddaně. Bylo by nádherné, chytnout ho do dlaně... - - - Plot je však vysoký, až skoro do nebe. Bohužel, pomněnko, musím žít bez tebe.