Mikeho řeka

Poslední dobou jsem zveřejňoval hlavně reportážní články z výletů. Od toho bych teď mohl na chvíli zase upustit. Upřímně bych nejraději psal články o tom, jak zase všechno pěkně kvete, svítí sluníčko a létají motýlci. To by ovšem aspoň jedna věc z toho musela být pravdivá. Nekvete skoro nic, a když jo, fotit se to stejně nedá, protože je permanentně zamračeno. A o těch motýlech škoda mluvit. Nojo, hlavně že komárům takovéhle počasí nevadí.....ono se to ale po nějaké době stejně udobří, cítím to v kostech. A pak už budou ty kvetoucí a svítící záležitosti aktuální. Já vlastně už jeden takový článek chystám, před pár dny se totiž slunko na chvíli objevilo. Pořád to ale není to pravé ořechové léto. No nic, dáme tomu čas, ono to půjde. x) Už bych se mohl dostat k tomu, o čem ten článek dneska bude. Jak prosté, milý Watsone - je totiž na čase zužitkovat nějaké ty přebytkové fotografie z předchozích článků, které se na blog nedostaly. Lépe na mne totiž působily v černobílém kabátku. A jelikož

A je to tady - dnešním dnem mi skončilo devítileté studium (ano, říkejme tomu tak) na základní škole. Safra, nějak moc rychle to uteklo..... Jako by to bylo včera, když nás jakožto malé prvňáčky odváděli "velcí a dospělí deváťáci" . Měli jsme z nich patřičný respekt a do školy jsme se těšili. Bylo to pro nás něco úplně jiného, neuvěřitelného. Paní učitelka nás všechny přivítala, seznámila nás s tím, co vlastně škola je, co všechno se budeme postupem času učit.....zkrátka také ty klasické úvodní řeči. A postupně jsme začínali každý den pilně studovat. Měli jsme úkolníčky, abychom nezapomněli na žádný úkol, do žákovské se jen málokdy prodrala jiná známka než jednička a za odměnu nám bylo umožněno si vybarvovat obrázky umístěné vedle kolonek se známkami. Vyučování nás vlastně bavilo , protože ty nároky pochopitelně nebyly nijak vysoké a laskavě se tolerovalo i několik chyb po sobě. Radost ze správné odpovědi však byla značná. Vždyť je přece tak pěkné, když tě někdo pochválí za

8. 6. 2014 proběhlo již druhé focení pro firmu Decoform ( web , Facebook ). Opět za účelem pořízení nové úvodní fotky na firemní Facebook. Tento požadavek byl ovšem ještě trošku specifičtější - měla to být první fotografie speciální série, ve které by se měla postupně objevovat tato kovová židle Angel na různých místech, nepříklad u hradů, zámků, přírodních památek.....zkrátka taková cestující židle. Jako první cíl kovové cestovatelky byl vybrán hrad Křivoklát. Focení se odehrávalo na vyhlídce knížete Karla Egona II. Fürstenberka, ze které je výhled přímo na hrad. Ovšem dostat na snímek celý hrad a čitelně, proti obloze umístěnou židli (aby byl vidět motiv andělíčků) bylo velmi obtížné. Jednak byly všude větve, a jednak fotit něco téměř přímo proti sluníčku, aby byly rozpoznatelné všechny barvy, je vážně "úžasná" fotografická disciplína, která vás rozhodně zocelí.....ale nakonec jsem si stejně přikázal přenést židli kousek vedle a zdvihnout ji proti sluníčku, abych toho aspoň

Letní prázdniny se už pomalu blíží.....to je jistě příjemná zpráva, ovšem pro blog to znamená opět menší skluz. Aktuálně mám naplánované asi 4 články a nějak je nestíhám zveřejňovat - je těžké se dokopat k jejich dopsání. Ale klid klid klid, nějak to společně zvládneme. Jeden z těchto článků už je totiž hotový. A o čem to bude dnes.....? Jak už jste si mohli všimnout, v květnu jsem spustil sérii článků z výletu do Šluknovského výběžku. Dnešním dnem tuto sérii ukončuji celkově 5. článkem. Ten vlastně volně navazuje na článek předchozí, ve kterém jsem psal o Pravčické bráně. Tam jsme se totiž zastavili po cestě zpátky domů, a právě Panská skála, o které vám dnes povím něco bližšího, byla následující (a zároveň poslední) zastávkou našeho víkendového výletování. Ne, nebudu vám vysvětlovat, jak tahle zajímavost vznikla, protože to absolutně nechápu. Ale co vám rozhodně říci můžu je to, že výlet sem se rozhodně vyplatí. Je to titiž opravdu nádherná podívaná. A navíc - na skálu si můžete i sa

Už dlouho tu nepřibyl článek do rubriky o poštovních známkách. A to se musí napravit. Nejlepší na to asi bude sáhnout po největší části mé sbírky - po známkách z Československa. Snažil jsem se vybírat série co nejvíce různorodé, ideálně vydané k nějaké speciální příležitosti, přecijen těch "jen-tak-sérií", které by nějak výrazněji lahodily oku, v téhle době tolik nevycházelo. Doufám, že i tak pro Vás bude tento článek aspoň trochu přínosný..... x) 1. První série připomíná rok 1992, kdy byly poprvé v historii letní a zimní olympijské hry ve stejném roce. ZOH reprezentuje biatlonista, LOH zase tenista. 2. V roce 1970 vyšla série známek, které nám připomínají, že náš národ má být na co hrdý nejen v oblasti sportu a pivovarnictví, ale také umění. Kresby Josefa Lady jsou jedinečné, a možná by se na známky mohly ještě párkrát vrátit. Rozhodně by to nebylo na škodu..... 3. Masopust a podobné tradice k našemu národu rozhodně patří. A tyto poměrně velké známky z roku 1974 to jen do