Mikeho řeka

Prázdniny jsou téměř ve své polovině. Osobně jsem si tedy ještě nestačil všimnout, že nějaké prázdniny vůbec jsou - celý červenec mi zabrala brigáda. Ovšem zítra jdu na poslední směnu a v srpnu budu mít konečně volno. Máme v plánu týdenní pobyt v krušných horách, snad nám vyjde počasí. Pokud ano, určitě můžete očekávat fotoreport, vždyť mě znáte. ;D Právě díky červencovému časovému vytížení (a bohužel také určité nechuti cokoli dělat) jsem nezvládal moc dobře promýšlet, jaké fotografie do článků zařadit. Určité snímky se tak na blog dosud nepodívaly, i když jsem to asi původně měl v plánu. Vyřeším to tedy zcela jednoduše článkem s mixem různých motivů. Byly vyfoceny na různých místech z různých důvodů. Každý ale má v sobě něco, co mě donutilo přidat ho sem... V dohledné době plánuji také mišmaš černobílý.. Snad se budou oba mixy líbit. ;) V pozadí kaple v Mladoticích, pravděpodobně první zrealizovaný projekt Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Po cestě na zříceninu hradu Preitenstein mě za

A je to tady! Nastal čas pro splnění dalšího úkolu z mého fotoprojektu. Tentokrát mi trvalo opravdu dlouho, než jsem vybral téma, ke kterému by mě napadlo něco dostatečně dobrého. A když už bylo jasno, bylo obtížné najít čas na focení (červenec pro mě totiž znamená hlavně brigádu) . Nojo, už jsem prostě za půlkou - výběr se ztenčuje a bohužel mi tam zbývají spíše ty těžší úkoly. Tohle jsem moc nevychytal... Ale pořád věřím, že to dotáhnu do konce, akorát to chce nějak dobře naplánovat. Třeba přes srpen chci zkusit někde vynalézt duhovou fotografii, držte mi palce. ;) A teď už k dnešnímu úkolu. Vybral jsem si "Inspiraci hudbou". Byla tady možnost chytnout se hudebního stylu, videoklipu, ale klidně i přímo nějakého hudebního nástroje. Mě poskytla inspiraci jedna konkrétní píseň - "Tráva" od Anety Langerové... Protože v tomhle projektu vidím možnost objevovat a zkoušet nové věci, rozhodl jsem se pro trošku něco jiného, než je ve světě blogu běžné - stvořil jsem takový

Po Žebnickém vodopádu jsem si pro Vás na červenec připravil ještě jednu fotodokumentaci přírodní zajímavosti. Tentokrát půjde o přírodní památku " U Báby - U Lomu" , kde se nachází velké množství žulových balvanů různých tvarů a velikostí. Největší a zároveň nejvýzanmější balvany jsou dva, a to sice "Dědek" a "Bába" . Cesta k tomuto párečku kamenných prarodičů je dlouhá 1-2 km a je vyznačena žlutou barvou. Údaje o velikosti balvanů se v různých zdrojích dost výrazně liší, nějak jsem je tedy nakonec zprůměroval aspoň pro představu. Ke třetímu zajímavému bodu - malému skalnímu městu s viklany - jsme se už nepodívali, protože jsme měli ještě nabitý program. To mě docela mrzí, ale třeba to vyjde příště... A teď už nějaké ty fotografie s lesní atmosférou. Velikost žulových útvarů (hlavně " Dědka" a " Báby" ) bohužel na fotkách tolik nevynikne, pokud u nich třeba nestojí nějaký člověk. Takové fotky odtud samozřejmě také máme, ale neodvažuj

V minulém článku jsem Vám ukázal Žebnický vodopád, dnes se podíváme na zámek v Manětíně a na pohřební kapli sv. Terezie v Nečtinách... První věc, která mě na manětínském zámku zaujala, byla barevná kombinace na jeho fasádě - o žádném jiném zelenožlutém zámku totiž nevím... Toto šlechtické sídlo patří k těm, která jsou vybavená řadou honosně zdobených (až přezdobených) místností. Prohlídku začínáme ve vstupní hale s velkým hlavním schodištěm, které zdobí alegorické sochy čtyř živlů. Na stropě je fresková výzdoba s vyobrazením původního projektu zámku. Další výraznou místností je Hlavní sál - asi největší místnost prohlídky. Na něm asi každého nejvíce zaujme opět nástropní fresková výzdoba zachycující mimo jiné alegorie ctností a ročních dob, které jsou rozmístěné po obvodu místnosti. Mě osobně se také moc líbila knihovna, která v prohlídce následuje hned po hlavním sálu. Měla moc pěknou atmosféru. Svůj podíl na tom určitě měla (opět) fresková výzdoba, která je na manětínském zámku zkr

V dnešním článku Vám chci přestavit jednu málo známou přírodní zajímavost, která se nachází v blízkosti města Plasy na Žebnickém potoce - Žebnický, neboli řečí místních řečeno Pekelský vodopád. Právě kvůli totmuto rozdílnému označení bylo poměrně těžké se na vodopád doptat. Nakonec se ale podařilo najít tu správnou lesní cestičku, která nás nakonec dovedla k odbočce vedoucí ze svahu. Po ní jsme se dostali až ke korytu potoka. Náš cíl byl najednou přímo před námi... Zajímavostí vodopádu je, že proud vody je zezhora přikrytý kamenem, což vytváří dojem malé jeskyně. Společně s okolními kamennými útvary pokrytými mechem vzniká opravdu malebné lesní zákoutí. Mít tu možnost, strávím na tom místě půl dne, protože se zde pořád objevovaly nové a nové zajímavé přírodní záběry. Už jenom to kapradí všude kolem...paráda! pohled na vodopád z dálky pohled na vodopád zblízka Na fotkách to sice moc nevynikne, ale proud vody je poměrně silný... pravděpodobně jediné výrazné značení (po asi čtvrthodině c