ZOO Zlín

Zlínská zoologická zhrada je prý druhou nejnavštěvovanější ZOO u nás. Nutno podotknout, že to na počtu lidí pobíhajících mezi místními výběhy bylo vidět. Především vysoká koncentrace dětí dokázla můj celkový dojem z tohoto místa trochu pokazit, nicméně se nedá říci, že by ZOO Zlín neměla co nabídnout.

Druhů zvířat zde můžete vidět opravdu hodně, zastoupen je tu téměř každý kontinent. O občerstvení tu také neuze není, takže pokud dostanete hlad, nemusíte si hned zoufat. Když už vás nebaví pozorování rozlehlých výběhů, můžete navštívit nádherný zámek Lešná. Především prohlídka dřevem zdobených interiérů byla opravdu pěkným zážitkem. :) A hned vedle zmíněné památky se nachází "Zátoka rejnoků", kde si můžete tyto mořské tvory pohladit.

Z této atrakce však mám dost smíšené pocity - pohled na vodní nádrž naprosto obsypanou lidmi žadonících po kontakt s rejnočí ploutví byl celkem žalostný a vodních tvorů mi v tu ránu začalo být doopravdy líto. Už jenom ty uřvané děti, které neustále mlátí do vodní hladiny svými pěstičkami...no peklo. Přesto však nemohu říci, že by blízký kontakt s tak neobvyklým živočichem nebyl lákavý, a tak jsem se, byť s pocitem psance, k otevřenému akváriu také postavil. Rozhodně by mne však nenapadlo kopírovat mlácení do vody, které jsem viděl všude kolem od dětí i dospělých. (Absolutně nechápu, proč s tím nikdo nebyl schopný přestat, vždyť snad muselo být všem už jasné, že to nefunguje a rejnoky si tím akorát odhánějí.)

Rozhodl jsem se prostě počkat, jestli má ruka bude působit dostatečně důvěryhodně a přátelsky. Na živé tvory (lidi nevyjímaje) prostě nemůžete jít násilně. Musíte si v nich vybudovat důvěru nebo alespoň působit tak, aby vám byla dána k budování důvěry příležitost. Tak to prostě je, takhle to funguje. Důkazem nechť je fakt, že narozdíl od všech ostatních rejnoků, kteří si plavali v bezpečné vzdálenosti od agresivních rukou, se jeden jediný vydal do malého klidného prostoru u kachličkové stěny, kde poklidně čekala na případný kontakt má ruka.

Nebudu lhát, pohlazení rejnoka byl fajn pocit. Sice slizký a krátký, ale přesto jsem z něj pocítil nějakou zvláštní formu spojení. Tenhle rejnok byl prostě stejný flegmouš jako já. Měl rád svůj klid a nemínil se stresovat přítomností desítek či stovek pitomých lidí. Stačil mu jeden člověk, který bude na stejné vlně. A to jsem v ten okamžik byl já. A tak mi dovolil se s ním seznámit a potřásl si se mnou ploutví... Hned poté jsem se od vodní nádrže odvrátil a vydal se směrem k východu. Ještě jsem ale v duchu mému rejnočímu spojenci popřál pevné nervy a hodně štěstí při zvládání jeho nelehké situace. Bude to potřebovat...

-------------------------------

Tak to byl nějaký ten "deníkový zápis", teď ještě nějaké doplňkové snímečky ze ZOO...

---