Mikeho řeka

Posledních pár týdnů mého života bylo opravdu neskutečně našlapaných co se týče různých akcí a výletů. Není tedy divu, že jsem se k blogu vůbec nedostal... Ono je to na jednu stranu možná dobře, teď mám aspoň dostatek materiálů hned pro několik článků, a tak by to teoreticky mohlo zase na chvíli vypadat, jako že jsem tu opravdu aktivní. :D Ale teď k jádru pudla - jedna ze zmiňovaných akcí byl školní výlet do Švýcarska. Při této příležitosti jsme navštívili spoustu různých míst, které vám v následujících několika článcích budu postupně přibližovat. Jako první jsme měli možnost vidět Rýnské vodopády u města Schaffhausen - největší a nejvodnatější říční vodopády v Evropě. Díky tomu, že jsme se dostali i na hrad Laufen, mohli jsme využít výtahu, který nás dopravil k několika vyhlídkovým plošinám, z nichž jedna byla v opravdu těsné blízkosti vodopádů. Zážitek to byl opravdu úžasný, takovou valící se masu vody jen tak neuvidíte...a taky nevyfotíte. Vzhledem k silně napěněné vodě a ošklivému ...

Noc je úžasná a tajemná doba, která má v sobě specifický nádech. Všechno v ní vypadá jinak, člověk je odkázaný jen na umělé osvětlení nebo ostatní smysly kromě zraku. Já sám jsem si v poslední době noční vycházky docela oblíbil. Dávají mi prostor jenom pro mě samotného. A také pro okolní přírodu zahalenou v temnotě. Skvělá meditace, opravdu. Všem doporučuji... :) Bohužel, noc není moc přátelská ohledně pořizování fotografií, a tak ta jedinečná atmosféra zůstává zachycena pouze v mých vzpomínkách, a na fotografiích, které jsou navíc pořízené pouze mobilem, je z toho všecho kouzelného pouze malý zlomeček. I tak se s vámi ale chci o lehce abstraktní snímky podělit, protože k nic přeci jen mám nějaký ten vztah... Začneme pohledem na noční oblohu. Poslední zbytky světla a nádherná modrá aura kolem keřů na obzoru... Panely - skvělé vyhlídkové místo na moji osvícenou vesnici i na kopec s loukou, nad kterým byla krásně vidět předchozí modrá záře. Světlý flek vlevo dole není můj prst, jak by se...

Sychravé počasí je, zdá se, alespoň na pár dní pryč, a tak se může opět na mém blogu vyrojit pár zasluněných snímků. Dnes je hlavním motivem krásný a neobvyklý květ sedmikrásky, kterého mi bylo líto jen tak hodit mezi ostatní natrhaná květenství, ze kterých se měl doma stát med. Před svým zneužitím tak kvítek zažil svých pět minut slávy a párkrát mi zapózoval na střeše skleníku, na kameni, a dokonce jsem s jeho pomocí vytvořil i zajímavého "mutanta". :) ---------------------------

Zítra máme květen a venku je stále podzim - nějak se mi to nechce líbit. Vždyť takhle nemůže mít člověk vůbec žádnou energii ani náladu. Já už chci prostě pořádné jaro a basta! Kdyby se aspoň v tom hnusném počasí dalo fotit... Ono se dá, ale nedopadá to moc slavně. Důkazem ja má poslední fotovýprava, která proběhla krátce po jedné z mnoha dešťových přeháněk. Vzhledem k mizerným světelným podmínkám se u vzniklých snímků určitě nedá mluvit o nejvyšší kvalitě. Spíše naopak, kvalita je značně tragická. A tak na blog zase nemám nic... Nebo přeci jen? ...ano! Alespoň na jedné fotce jsem nakonec dokázal najít detaily, které mému oku poměrně lahodí, a které společně tvoří celkem harmonický celek. Teď sem můžu po dlouhé době konečně zase přispět něčím opravdu novým a aktuálním! Haleluja! Fotek po dešti na blogu moc nemám, přesto že je mám celkem v oblibě, takže si ve finále dokonce i trochu dovyplním mezery v mé fotografické tvorbě. No co víc si přát? :D V CČ máte pár pofidérně potemnělých fote...

Nedávno jsem zde zveřejnil záběry skleníku, do kterého se pozvolna opět začínal vracet život. Všechno má ale svůj rub a líc - i mezi slunečními paprsky plnými pozitivní energie se mohou vyskytovat drobné připomínky pomíjivosti života...

Už to vypadalo, že naplno propukne jaro, teď ale zase začínají hlásit, že se přes Velikonoce opět ochladí...tak já už nevím. Venku to aktuálně vypadá všelijak. :D Každopádně ještě před tím, než se obloha zatáhla, stihl jsem vyfotit alespoň pár drobných kvítků, které se již na naší zahradě objevily. Ono tohle (doslova ) přízemní zahradní focení má taky něco do sebe. Přeci jen...i když se jedná pořád o stejné rostlinky, tak každý květ je originál, ať už zvým zabarvením nebo zakřivením lístků. Je to o detailech, ale i ty dokážou mnohé... Nicméně už se vážně těším, až se zase dostanu někam, kde budu moci fotit i něco zajímavějšího. Chtělo by to začít více cestovat. Ať už po Česku, nebo po světě... Zatím si ale holt musím vystačit s pár sedmikráskama a trsem fialek. :D

Přichází jaro a mnohá místa se opět probouzí k životu...