Mikeho řeka

Ani dnes neporuším letitou tradici a zkusím vám předat nějaké to poselství. Tentokrát to bude něco, co jsem si sice uvědomoval už nějaký ten pátek, ale srozumitelně se mi to podařilo zformulovat až teprve nedávno, když jsem vymýšlel nějaký hlubokomyslný citát jako věnování do knížky pro moji kamarádku. Není důležité, jací máte být podle vašeho okolí, ale jací doopravdy jste! Tak se nenechte v následujícím roce přesvědčovat o opaku... :) - - - Je pravda, že s mojí aktivitou to aktuálně není právě nejslavnější, nicméně i v následujícím roce sem občas nějaký ten výplod mé kreativní duše plánuji hodit. Tak se přijďte podívat, i nadále jste srdečně vítáni! :)

Bodáky v hrudníku, střepina v koleni, mozek je pod vodou, srdce zas v oleji. Na víčkách skřipce, pár jizev na tváři, city jsou na hlídce, emoce v žaláři. - - - Pouta a provazy, zdvižená obočí - - musíš je překonat, než si tě zotročí...

Hrad Vajdahunyad sice neoslní dlouhou historií (vystaven byl teprve v 19. století) , ale přesto se jedná o místo, které při návštěvě Budapešti nesmíte minout! Jedná se totiž o příjemnou oázu mezi městskou zástavbou, a i když je v blízkosti vstupní brány nakumulováno opravdu hodně lidí, pořád je zde k nalezení spousta klidnějších zákoutí jak v hradním areálu, tak v přilehlém parku. Můžete se projít kolem malebné vodní plochy, pozastavit se na některém z mostků, pokochat se pohledem na slavnou tajemnou sochu Anonyma nebo se podívat na expozice umístěné uvnitř hradního komplexu. A samozřejmě také můžete popojít jen malý kousek k další významné budapešťské památce - k Památníku tisíciletí. Ten se nachází na Naměstí hrdinů a skládá se z několika staveb, kterým vévodí 36 metrů vysoký sloup se sochou archanděla Gabriela. Vybudování celého rozlehlého náměstí je spojeno s oslavami tisíciletí od obsazení Karpatské kotliny Maďary. Ty probíhaly roku 1896. V bezprostřední blízkosti památníku stojí ...

Dnes bych vám chtěl představit místo, které naprosto změnilo můj pohled na Budapešť, a které mi dodalo pocit, že se sem skutečně vyplatilo jet - Citadelu! Kdybych měl toto místo k něčemu přirovnat, asi by to byl Petřín. S tím rozdílem, že Citadela ke skvělému výhledu nepotřebuje rozhlednu a nachází se v exkluzivní blízkosti Dunaje. Pravda, lidí je zde opravdu přehršel, ale má to svůj důvod - zkrátka je na co se dívat! Obzvlášť, když sem dorazíte v době západu slunce... Samozřejmě z fotografií zdaleka nevyčtete kompletní atmosféru, ale snažil jsem se co možná nejlépe zachytit kombinaci města a přírody, která zde vytváří dokonale harmonický celek. I přes množství lidí okolo se jedná o neuvěřitelně klidné, až meditativní místo, protože každý si tu může najít svůj vlastní koutek. Samozřejmě na samotném vrcholu kolem stavby citadely a na nejvýraznějších vyhlídkách je stále plno. Jenže stačí popojít jen malý kousek stranou a naskytne se vám sice ne tak atraktivní, ale o to více unikátní pohl...

Sice to tak na začátku prázdnin moc nevypadalo, ale nakonec jsem se během posledních dvou měsíců celkem dost nacestoval. Převážná část cest byla tedy po Šumavě - třeba se tu časem ještě objeví nějaký ten fotoreport od Vimperka - ale dnes bych se chtěl věnovat cestě, která byla zdaleka nejdelší. Vedla totiž až za hranice naší republiky (hurá!) , konkrétně do hlavního města Maďarska. Do Budapešti. Podrobnosti k těm nejhezčím navštíveným místům plánuji rozepsat do dalších pár článků, takže dnes si projdeme jen stručný průlet "tím ostatním"... :D Our Lady of Hungary Church Our Lady of Hungary Church - kalvárie před kostelem Most Svobody (v pozadí vyhlídkové místo Citadela) vyhlídkové místo Citadela - bližší pohled Bazilika sv. Štěpána pohled přes Dunaj na Budínský hrad budova budapešťského parlamentu

Jeden květ za důvěru. Druhý za vstřísnost. Třetí za podporu. Čtvrtý za lítost. Pátý pro přátelství. Šestý pro rodinku. Sedmý pro manželství. Osmý pro milenku. - - - Další prý pomůže na muka strašlivá. - - - Keř je teď bez růží, trní však přibývá...

Trocha té industriální estetiky...

Už dlouho tu nebyl článek, který by zachycoval nějaký výlet po krásách naší republiky, i když se mi toho letos opět podařilo sjezdit poměrně dost. Díky přijímačkám na MUNI jsem se dokonce poprvé podíval do Brna. O tom ale třeba někdy příště, dneska se mi zachtělo sdílet s vámi namísto městských či zámeckých snímků spíše přírodní materiál... :) - - - - - Díky tzv. Turistickým vizitkám (skvělá záležitost mimochodem) jsem se dozvěděl již o spoustě a spoustě míst, která mnohdy nejsou mezi lidmi příliš známá, i když by si to určitě zasloužila. I včerejší den jsem zahájil hledáním inspirace na těchto stránkách a objevil jsem obec Úholičky, ze kterých vede po blízkém okolí naučná stezka jménem "Rozhlédni se, člověče" . A protože jsem měl zrovna náladu objevovat neznámé kouty našeho kraje, řekl jsem si, že si stezku ozkouším. Sice to nevypadalo na nějaký úžasný zážitek ohledně turisticky opravdu zajímavých míst, ale procházka lesem nemusela být zcela na škodu. Navíc se na trase měl...

Padá list ze stromu, obklíčeného lesem z betonu. Padá list z větvoví, přímo na asfaltové krajkoví. A cestou pozoruje okolní svět… - - - Vidí kolem sebe projíždějící dýmovnice, jedoucí z krematoria nebo z porodnice, mířící do obchodu nebo do márnice. Vidí bezdomovce, který z popelnice loví kalhotky večerní společnice, a pak, po záchvatu padoucnice, se odebírá ke dveřím nemocnice. Vidí nad sebou dráty, patřící elektrice, se kterými si vítr hraje jako průhledná harfenice. Bez rukou, bez očí, bez sukní i bez kytlice. Po levici vidí letáky od pravice, po pravici zas brožurky od levice, tiše se válící před vstupem do tržnice. A všude kolem nočních můr na tisíce… - - - Padá list a pozoruje lidi jako exponáty v láku, dokud nedopadne pod kola náklaďáku.

Já už asi prostě neumím fotit normální fotky. :D Už nějakou dobu u mne vede spíš postprodukční proces než samotné focení. S fotografiemi se totiž dá hrát neuvěřitelným počtem způsobů. Můžete měnit barvy, tvary i kompozici. Můžete snímky libovolně kombinovat, prolínat a otáčet. Můžete popustit uzdu své fantazii. A pak i z relativně obyčejného a nezajímavého snímku můžete stvořit něco, na co budete pyšní. Chce to jen trochu odvahy a trpělivosti. A najednou třeba můžete jako mávnutím kouzelného proutku proměnit motýlí křídla na okvětní lístky vlčího máku. Nebo prostě jen vytvořit zajímavou kompozici, která potěší oko leckterého minimalisty. Je to jen na vás... :)

otázka výběru vysoké školy aneb filozofické zastavení u zdi . . . Taky jste jako malí koukali na "Dalekou cestu za domovem"? :)

Taky jste už netrpělivě čekali na teplejší dny? :) .