Úholičský Zermatt

Už dlouho tu nebyl článek, který by zachycoval nějaký výlet po krásách naší republiky, i když se mi toho letos opět podařilo sjezdit poměrně dost. Díky přijímačkám na MUNI jsem se dokonce poprvé podíval do Brna. O tom ale třeba někdy příště, dneska se mi zachtělo sdílet s vámi namísto městských či zámeckých snímků spíše přírodní materiál... :)

- - - - -

Díky tzv. Turistickým vizitkám (skvělá záležitost mimochodem) jsem se dozvěděl již o spoustě a spoustě míst, která mnohdy nejsou mezi lidmi příliš známá, i když by si to určitě zasloužila. I včerejší den jsem zahájil hledáním inspirace na těchto stránkách a objevil jsem obec Úholičky, ze kterých vede po blízkém okolí naučná stezka jménem "Rozhlédni se, člověče". A protože jsem měl zrovna náladu objevovat neznámé kouty našeho kraje, řekl jsem si, že si stezku ozkouším. Sice to nevypadalo na nějaký úžasný zážitek ohledně turisticky opravdu zajímavých míst, ale procházka lesem nemusela být zcela na škodu. Navíc se na trase měla nacházet alespoň pěkná vyhlídka na tok Vltavy, takže přece jen nějaké větší lákadlo. (Pro děti jsou určitě takovým lákadlem i místní herní prvky v podobě různých houpaček a prolézaček, na které lze v Úholičkách narazit, mne ale zmíněné záležitosti nechávají vcelku chladným. :D)

---

Start stezky je nedaleko OÚ Úholičky v místě bývalého švestkového háje. Zde se nachází již zmiňované prolézačky, houpačky, altánek... Za přírodou je ale nutné vyrazit dále. Možností je hned několik, jsou zde různé trasy. Mé kroky vedly na vrchol Stříbrník.

Nutno říci, že první část stezky je úplně v pohodě. Žádný náročný terén, žádné přehnané skoky v převýšení, překonávání soutěsek, roklin ani lávových polí se nekoná... Celkem idylka. Po vystoupání k vyhlídce na Stříbrníku, odkud je opravdu pěkný pohled na Vltavu (Takže průvodce nelhal, jupí!), se totiž musí už o dost méně příjemnou cestou, jejíž sklon je místy opravdu nepříjemný, šíře nedostatečná... S dětmi bych na to vážně neměl nervy. Průměrný dospělák to ale asi zvládne v pohodě, jen ten komfort z první části trasy je tedy celkem výrazně narušen. Ale tak zase aspoň díky větší fyzické námaze spálíte víc kalorií. :D

Zůstaňme ale ještě chvíli na Stříbrníku. Ten je totiž nejkrásnějším místem, které se na mnou zvolené trase nachází. Nevím, jestli mám jen tak bujnou představivost, ale připadal jsem si tu jako někde na horách. Skutečných horách - jakože třeba Alpy! No posuďte sami... Je to tedy celkem kontrast oproti všem těm polím, případně listnatým lesům, které po cestě sem míjíte. Ale to myslím pouze v tom dobrém slova smyslu. Hory já totiž rád. :)

Při troše šikovnosti se tu dá najít prostor na super fotky. Takže pokud chcete třeba novou profilovku, tady se můžete celkem slušně vyřádit! A jak už jsem říkal, při cestě dolů k řece si také vylepšíte kondičku. Navíc na okraji Podmoráně - celkem zapadlé části Úholiček - se dá nalézt také pár zajímavých zákoutí. Například něco jako homemade kaplička, která působí na kraji lesní cesty jako zjevení. (Kdo ví, třeba jsem ji viděl jenom já a teď už ji nikdo nikdy naživo nespatří...)

Na závěr bych snad jen zmínil jeden důležitý mínus, a to sice značení trasy. Dřevěné cedulky jsou sice na poměrně dost místech, nicméně na některých důležitých bodech chybí. Nevím, jestli byly odcizeny, nebo tam nebyly nikdy, ale současný stav je opravdu trochu nešťastný. Kór, když se na cedulkách nacházejí jiné názvy než na infocedulích nebo na mapičce zmíněné Turistické vizitky. Upřímně bych radši zůstal věrný klasickým barevným značkám na stromech, protože takhle se na Stříbrníku můžete celkem jednoduše ztratit, pokud nejste znalec okolí. Cestiček na výběr je tu totiž hned několik. Já osobně vybral tu hned u vyhlídky na Vltavu, což byl naštěstí dobrý směr, ale stejně...ne každý bude mít při výběru štěstí a pak třeba skončí na opačné straně kopce, což může být dost nepříjemná záležitost.

Jinak si ale myslím, že stezka "Rozhlédni se, člověče" rozhodně stojí za návštěvu. I když totiž nemíjíte památku za památkou, je stále na co se koukat. Okolní krajina je plná roztodivných polí, můžete si zdálky prohlédnout okraj Prahy, pozorovat všemožné živočichy (hlavně motýlů, ale bohužel i klošů jeleních ("létající klíšťata") je tu spousta), nasbírat maliny či borůvky, navíc vrch Stříbrník je vážně pěkné místo s nádechem vysokohorské atmosféry. A jak už jsem také několikrát zmiňoval - projdete se, což je zdravé! A kdybyste toho zdravého životního stylu měli až po krk, můžete se zastavit v místní restauraci "Na Statku" třeba na nakládaný hermelín. Takže pokud nevíte, co s volným odpolednem, můžete směle vyrazit do Úholiček! Doporučuje devět z deseti blogerů... :)

Pohled na Vltavu ze Stříbrníku...

...a Vltava trochu více zblízka. :)