Mikeho řeka

Zítra máme květen a venku je stále podzim - nějak se mi to nechce líbit. Vždyť takhle nemůže mít člověk vůbec žádnou energii ani náladu. Já už chci prostě pořádné jaro a basta! Kdyby se aspoň v tom hnusném počasí dalo fotit... Ono se dá, ale nedopadá to moc slavně. Důkazem ja má poslední fotovýprava, která proběhla krátce po jedné z mnoha dešťových přeháněk. Vzhledem k mizerným světelným podmínkám se u vzniklých snímků určitě nedá mluvit o nejvyšší kvalitě. Spíše naopak, kvalita je značně tragická. A tak na blog zase nemám nic... Nebo přeci jen? ...ano! Alespoň na jedné fotce jsem nakonec dokázal najít detaily, které mému oku poměrně lahodí, a které společně tvoří celkem harmonický celek. Teď sem můžu po dlouhé době konečně zase přispět něčím opravdu novým a aktuálním! Haleluja! Fotek po dešti na blogu moc nemám, přesto že je mám celkem v oblibě, takže si ve finále dokonce i trochu dovyplním mezery v mé fotografické tvorbě. No co víc si přát? :D V CČ máte pár pofidérně potemnělých fote...

Nedávno jsem zde zveřejnil záběry skleníku, do kterého se pozvolna opět začínal vracet život. Všechno má ale svůj rub a líc - i mezi slunečními paprsky plnými pozitivní energie se mohou vyskytovat drobné připomínky pomíjivosti života...

Už to vypadalo, že naplno propukne jaro, teď ale zase začínají hlásit, že se přes Velikonoce opět ochladí...tak já už nevím. Venku to aktuálně vypadá všelijak. :D Každopádně ještě před tím, než se obloha zatáhla, stihl jsem vyfotit alespoň pár drobných kvítků, které se již na naší zahradě objevily. Ono tohle (doslova ) přízemní zahradní focení má taky něco do sebe. Přeci jen...i když se jedná pořád o stejné rostlinky, tak každý květ je originál, ať už zvým zabarvením nebo zakřivením lístků. Je to o detailech, ale i ty dokážou mnohé... Nicméně už se vážně těším, až se zase dostanu někam, kde budu moci fotit i něco zajímavějšího. Chtělo by to začít více cestovat. Ať už po Česku, nebo po světě... Zatím si ale holt musím vystačit s pár sedmikráskama a trsem fialek. :D

Přichází jaro a mnohá místa se opět probouzí k životu...

Ano, ano, já vím. na začátku roku jsem si plánoval, jak strašně budu letos aktivní. To jsem ale nevěděl, že mi život přinese něco, o čem jsem do té doby jenom snil - lásku! A hned je asi jasné, že aktuálně jsou u mě všechny ostatní věci poněkud bokem... Vzhledem k tomu, že blogování už tak bylo odstaveno někde na druhé koleji, se nyní odsunulo až někam na kolej čtvrtou a jen tiše prosí o znovuoživení. A jelikož mám zrovna tendenci k prokrastinaci jakoukoli formou, nevidím důvod, proč bych tomuto internetovému zákoutí nemohl dopřát po delší době nějaký ten nový článeček. I když...článeček. On pojem "článek" na fotoblogu znamená něco trochu jiného, než na ostatních blogových odvětvích. No prostě vám sem hodím pár zapomenutých fotek ze začátku letošního února. A buď na ně pějte ódy, nebo plivejte síru. Výběr je čistě na vás. :D

Rok 2016 byl pro mě velice zajímavým, a doufám, že mohu říci i zlomovým rokem. Konečně to totiž vypadá, že jsem schopen se dokopat k nějaké smysluplnější tvorbě, než jen k několika dětinským pokusům o komiksy, čmárané o hodiny ve škole, případně doma u televize. Mike se totiž začal realizovat i trochu jiným stylem, než u něj bylo dosud běžné. Teď tvoří především literární díla, která zatím čekají na své zveřejnění (jelikož čekají i na své dokončení :D) , pokouší se sem tam o básnění (jak lze vysledovat i na tomto blogu) , sem tam o komiksy trochu jiného ražení, než ony dětské vymalovánky (viz černohumorně-realistický počin URBAN a moje vlastní verze kultovních Oprásků sčeskí historje ), sem tam o recenze (když prohledáte můj druhý blog , pár jich neleznete :)) ... Je zkrátka spoustu směrů, kterými jsem se vydal a hledám, který mi bude sedět nejvíce. Pokud by vás něco z toho zajímalo, můžete mě sledovat na mém wattpadovém účtu . ;) Z těchto tvůrčích důvodů ale zbylo jen velmi málo času...

Prázdné chodby, vrzající schody, každý roh vám tajemství své poví... --- Omítka spadaná, nábytek rozházený, člověk by zde raději měl být ukázněný. Pavučiny u stropu, zábradlí zrezivělé, některé věty by měly zůstat nevyřčené. --- Ve vzduchu prach, na podlaze špína, skrz okno se na nás někdo dívá...