12 Fotošplouchnutí - Fotokomiks
Všechno zvládám, všechno stíhám...na poslední chvíli. A to se týká i mého dalšího fotošplouchnutí. Tentokrát mi plány nezkomplikovala ani tak prokrastinace, jako počasí. Dlouho totiž trvalo, než mě vůbec něco napadlo. A když už ta chvíle osvícení přišla, tak začalo to hnusné, mlhavě zamračené počasí, ve kterém se toho moc vyfotit nedá. Co s tím? ... Až dnes mne napadlo, jak tento druh počasí využít. Ovšem jejda - pošmourno náhle zmizelo a svítí sluníčko! Zákony schválnosti zkrátka fungují na sto procent... Svého plánu se ale vzdát nehodlám!
Abych Vám teď svůj plán objasnil, napadlo mne inspirovat se u jednoho z našich nejslavnějších spisovatelů, Karla Jaromíra Erbena, a vypůjčím si pár veršů z jeho sbírky balad. Celé pojetí mělo být takové...lyricky laděné? Minikomiksy prostě měly obsahovat pouze náznaky děje doplněné veršem (nejdříve prostředí, pak detail s náznakem příběhu). Je tedy dobré použité balady znát, abyste věděli, na co jednotlivá políčka narážejí.
Vzhledem k tomu, že jsem na tenhle nápad přišel až dnes po obědě, nebylo moc času si to do podrobna promýšlet. Proto prosím omluvte, jak tato krátká fotokomiksová dílka vypadají. Příští šplouchnutí se pokusím vyřešit dříve a kvalitněji. Obrázky jdou kdyžtak kliknutím zvětšit...
------------------------
"Vodník" je jediným dílem, se kterým jsem doopravdy spokojený. Líbí se mi hlavně druhá fotografie, vyšla totiž přesně tak, jak jsem si představoval.
------------------------
S tímhle minikomiksem mám docela problém. Možná se mýlím, ale mám pocit, že tu prostě není zachycen ten správný moment. Zatímco u "Vodníka" smysl fotografií dojde asi každému, i když dílo nezná, tady už je to s pochopitelností docela na hraně...
------------------------
No a tohle...nevím nevím. Povím Vám alespoň zábavnou příhodu o tom, jak tyto snímky vznikaly. U nás je kritický nedostatek potůčků a podobných tekoucích vodních útvarů. A když už se nějaký najde, je tam vody opravdu minimum. Ale nakonec se vždycky něco najde...ovšem v básni jsou zmíněny vlnky! Ještě, že mám ochotnou maminku, která se dá poměrně snadno přemluvit k nějaké drobné výpomoci při focení...
Výpomoc tentokrát spočívala v tom, že já budu připravený s foťákem na břehu potůčku (jehož drobnou část se nám podařilo zbavit napadaného listí), a mamka bude větvičkou dělat vlnky, aby se šátek ve vodě ponořený nějak pohyboval. No nedopadlo to vůbec podle našich představ, ovšem mamka prohlásila, že "když už to stálo tolik námahy, tak to prostě použiješ". A jelikož mamince se nikdy neodporuje... Snad je na druhé fotce ten šátek aspoň trochu poznat.
------------------------
...a jak toto téma vidí ostatní?
Komentáře
Okomentovat