Úsměv světle šedé lebky
Starý dům, jenž leccos zažil, stojí v lese ukrytý, okna prázdná, střecha nuzná, vchod plaňkami přebitý. Šedá lebka blízko vchodu dlouhá léta varuje, dobře dělá ten, kdo svoji pozornost jí věnuje. Pár dvou mladých krásných lidí u domku se objevil, bez respektu k varování chlapec plaňky odlomil. Prázdný pokoj uvítal je, za ním chodba ztemnělá, úsměv světle šedé lebky zabarvil se do běla. Po několika tichých chvílích se pár k postupu odvážil, zbytek světle šedé lebky bílou barvou zazářil. Temnou chodbou s mnoha dveřmi znějí kroky váhavé, v poslední místnosti čeká překvapení krvavé. Sekyra zaseklá ve zdi, krev zbarvená do tmava, u okna nad mrtvým tělem stojí temná postava. Marně dvojice pomoc volá, marně útěk plánuje. Teprve teď odhalila, před čím lebka varuje.