Úsměv světle šedé lebky

Starý dům, jenž leccos zažil,

stojí v lese ukrytý,

okna prázdná, střecha nuzná,

vchod plaňkami přebitý.

Šedá lebka blízko vchodu

dlouhá léta varuje,

dobře dělá ten, kdo svoji

pozornost jí věnuje.

Pár dvou mladých krásných lidí

u domku se objevil,

bez respektu k varování

chlapec plaňky odlomil.

Prázdný pokoj uvítal je,

za ním chodba ztemnělá,

úsměv světle šedé lebky

zabarvil se do běla.

Po několika tichých chvílích

se pár k postupu odvážil,

zbytek světle šedé lebky

bílou barvou zazářil.

Temnou chodbou s mnoha dveřmi

znějí kroky váhavé,

v poslední místnosti čeká

překvapení krvavé.

Sekyra zaseklá ve zdi,

krev zbarvená do tmava,

u okna nad mrtvým tělem

stojí temná postava.

Marně dvojice pomoc volá,

marně útěk plánuje.

Teprve teď odhalila,

před čím lebka varuje.