Mikeho řeka

Letošní rok byl pro mě docela přelomový, alespoň pokud mluvíme o tvůrčích záležitostech. Pravda, focení šlo docela stranou, jak je ostatně vidět na mé aktivitě, respektive neaktivitě v posledních měsících. Ale pozor, mám k ní hned několik dobrých důvodů. Nejpodstatnějším důvodem je fakt, že jsem se konečně začal snažit o nějaká hodnotnější literární díla, než jsou školní slohovky. A takové tvoření sebere docela dost času. Aktuálně mám rozepsán jeden hororový příběh a jeden soubor...řekněme dekadentních povídek, na který jsem zatím poměrně hrdý. Až budu mít něco z toho hotové, chtěl bych to začít házet na wattpad. Je mi sice zcela jasné, jakou má tato stránka pověst, ale i zde se najdou zajímavější věci, než jen podřadné fanfikce. Doufám, že moje výplody toho budou důkazem... Zatím mám na SVÉM PROFILU pouze část své komiksové tvorby (krátké stripy o bezdomovci Urbanovi) a fragmenty z mých básnických chvilek, v novém roce se tam ale, jak pevně doufám, začnou dít věci... :) A když se od...

"U zdi starý katedrály spí tví strážní andělé..." ----------------------------

To jsem takhle jednou při prohrabávání archivu po dlouhé době objevil složku s fotografiemi z pražské ZOO. Tyhle snímky se dlouho skrývaly před mýma očima, protože byly zahrabány mezi tou směsicí různých složek pod nicneříkajícím názvem "ostatní". Nebyly to totiž obrázky, které by me mě evokovaly nějaké hezké pocity, takže si nějakou významněji zařazenou složku v době vyfocení nezasloužily. Jakkoli je totiž ZOO Praha pěkná a zajímavá, na ten den hezké vzpomínky opravdu nemám. Kazilo se totiž všechno, co se dalo, včetně návštěvy zoologické zahrady. Ta byla totiž organizovaná naší školou a byla celá pojata...no, zvláštně. Byly nám totiž rozdány stohy papírů, které jsme měli vyplnit, a tak jsme místo poklidné procházky naštvaně koukali na pracovní listy, do kterých jsme nemohli a nemohli najít správné odpovědi. U většiny zvířat totiž se totiž informační tabulky zaměřovaly na stručnou charakteristiku, a ne například na to, jestli lachtaní samci mají šourek, či ne (ano, i takovéto...

Vyšehrad je významné místo našich dějin, a i dnes má co nabídnout. Bazilika sv. Petra a Pavla, vyhlídka na Pražský hrad s Vltavou, a samozřejmě i hřbitovní část hradního komplexu. Pojďme se podívat na pár náhodných výcvaků z jedné příjemné podzimní procházky... :)

Když se vydáte bloumat po Vyšehradě, odnesete si domů spoustu různých myšlenek. A také se na vás projeví atmosféra tohoto velice zajímavého místa... Už jenom při procházce mezi hroby českých velikánů se vám můžou hlavou rojit různé a různé pocity, dojmy, nápady... Já jsem dnes spojil všechny tyhle aspekty dohromady. Z místa, kde je tolik různých křížů, andělů a dalších soch, prostě přímo dýchá přítomnost nějaké "vyšší moci". Nemyslím teď žádného konkrétního boha ani náboženství, mluvím pouze o tom neurčitém a neodhalitelném čemsi, co nás tady všechny vytvořilo, co nás drží při životě a co nás jednou zcela jistě také zahubí... Nějaká neviditelná moc nad námi drží ochrannou ruku. Prozatím. ...na jak dlouho? Slavín ... Vyšehrad ... Praha Před 98 lety touhle dobou vznikala Československá republika. Mám dojem, že vůbec není na škodu si připomenout naši historii. Třeba i tímto, velice prostým způsobem. ;)

Na okraji naší vesnice stojí několik starých garáží, které sice jsou dodnes využívané, nicméně zub času se na nich docela výrazně podepsal. Minimálně co se týče omítky, okenic, střešních krytin... Ale pořád to není ten pořádný ruinózní stav, takže se poměrně dlouhé řady malých domečků neleknete, spíše je jen bez povšimnutí minete a ani nevíte, že jste kolem nějakých garáží šli. Já se ovšem tentokrát zastavil a prohlédl si kvádrové boudičky trochu blíže... Po podrobném prozkoumání jsem zjistil, že je na nich spousta fotogenických detailů - rozpraskany potah na střeše, rozbitá skleněná okna, zrezivělé víko od nedaleko pohozeného barelu...

Asi si teď procházím nějakým zvláštním obdobím. Možná je to tím, že nastává zima, možná je to tím, že se blíží ta magická (a zároveň trochu děsivá) hranice 18 let...každopádně se cítím zvláštně. Nemám na nic náladu, protože mi veškerý elán berou pro mě dost nezáživné věci, jejichž původcem je z velké části škola. Je mi jasné, že tohle zní jako klasické postěžování od nějakého rozmazleného fracka, který se chce místo učení...co já vím, bavit, ale tak to není. To, v čem vidím smysl, mi nevadí a klidně se to naučím. Ovšem pokud po mně osoba, ke které nemůžu mít ani špetku nějaké základní úcty, chce, abych se naučil nějaké složité výpočty, které mi není dané individuum schopné pořádně vysvětlit, a navíc se chová jako naprostý ignorant bez jakékoli schopnosti sebekritiky... Pardon, nemohu sloužit, spolu kamarádi nebudem. A podobných záležitostí se na naší škole najde více. Příští týden máme ale volno, takže by snad všechny ty nepříjemné pocity mohly alespoň na čas ustoupit stranou. Ale nec...