Mikeho řeka

Krátce před bouřkou...

Naši malou švýcarskou kolekci dokumentačních článků zakončíme symbolicky ve dvou nejznámějších městech tohoto alpského státu - v Ženevě a v Bernu. Na těchto fotkách pochopitelně nesmí chybět ikonický vodotrysk, který neodmyslitelně patří k Ženevskému jezeru. A právě z tohoto místa pochází první část dnešních fotografií. Příležitostí pro pořízení těchto snímků byla okružní plavba lodí po zdejší největší vodní ploše. Musím říci, že i když nám tato kratochvíle vzala příležitost se podívat samostatně do města, byl jsem za ni celkem rád. Byla to totiž jedna ze vzácných chvílí klidu - v Ženevě jsme měli program značně obsáhlý a prošli jsme toho opravdu hodně. Škoda jen, že jsem prakticky nic z toho, co jsme po městě viděli, neshledal zajímavým. Snad jen veliká červená židle bez jedné nohy, která je pod názvem "Broken Chair" umístěna před budovou OSN. Ta na mne zapůsobila. Jinak ale, bohužel, nic dalšího, pokud nepočítám zmiňovanou plavbu lodí. Bern byl veskrze podobně nezáživný, a...

Když se při procházce Prahou občas zaměřím na okolní fasády, jímá mne smutek. Jako by se znehodnocené zdi snažily ze sebe smýt vandalskou nákazu. Jejich pokusy jsou ale až žalostně marné...

Po zhruba dvoutýdenní pauze se opět vracím k sérii článků, které dokumentují školní výlet do Švýcarska. Velice známým místem v této destinaci je bezesporu Ženevské jezero. A právě k němu jsme se s naším zájezdem také vydali. Nejprve proběhla menší zastávka u vodního hradu Chillon. Bohužel, dovnitř jsme se nepodívali, i když tam prý dostanete průvodce dokonce i v češtine. Naším cílem bylo městečko Montreux. Tady proběhl můj první kontakt se Švýcarskými obchody řetězce COOP. Pokud byste čekali něco ve stylu našich českých jednot, nemohli byste být dále od pravdy. Zde jsou COOPy velkým obchodním řetězcem, který by si nezadal z obchody typu Tesco, Lidl, Billa... A protože jsme nebyli v Česku, ale v opravdu vyspělé a bohaté zemi, i sortiment zde byl zcela jiný. Všechno, ale opravdu všechno tu vypadalo naprosto úžasně. Ovoce, zelenina, čerstvé saláty, sendviče, dokonce cheeseburgery (Ty byly naprosto luxusní!) . Velikou část nabízených produktů byste u nás jen těžko hledali. Fakt úplně jiný ...

Zbožňuju, když umění není jenom o tom, že se na něj jen odněkud zdálky podíváte a zase jdete. Zbožňuju, když se k dílu můžete přiblížit, okoukat si ho ze všech stran a objevit jeho skrytá zákoutí a netušené významy. Zbožňuju, když dílo z každého úhlu pohledu, za každého počasí a v jakoukoli denní dobu vypadá jinak. Tohle všechno splňují skulptury, které jsou až do konce října k vidění na náměstí ve Slaném. Jejich autorem je Čestmír Suška, který vytvořil například rozhlednu v pražské botanické zahradě . Vystavená díla byla původně starými cisternami, které nyní pod umělcovýma rukama dostaly nové uplatnění. Jak sochy vypadají zvenčí si můžete prohlédnout ZDE . Je jistě možné, že se vám zdálky moc líbit nebudou, pokud k nim však půjdete blíže a nahlédnete některým z mnoha otvorů dovnitř, otevře se před vámi zcela nový rozměr vnímání reality. Náhle se ocitnete v podivně rozkouskovaném světě, kde prostřednictvím stovek malých okének můžete vidět útržky svého okolí, a kde světlo a stín vytvá...

V pokračování mého malého švýcarského seriálu se podíváme na jedno velice známé místo. Matterhorn je nejvyšší horou Alp a na hranici Švýcarska a Itálie se tyčí do výšky 4 478 metrů. My jsme si po okolí tohoto známého vrcholu udělali poměrně náročný okruh, který nás zavedl k celkem pěti jezerům. Během cesty jsme si vyzkoušeli asi všechny druhy počasí. Od jarního vánku a polojasného počasí na začátku, přes zatažené nebe, déšť, sníh a silný vítr v průběhu, až po slunečné a hřejivé zakončení... Ani nevím, kolik kilometrů jsme ten den nachodili, ale mám pocit, že jich bylo opravdu dost. A pokud tomu tak nebylo, tak za tento omyl může velice členitý terén. Ve finále jsem ale rád, že jsem se sem podíval - nikdy předtím jsem totiž žádné pořádné hory v létě neviděl, takže tohle můžu brát jako novou zkušenost. A nemůžu vyloučit, že si ji někdy nebudu chtít zopakovat. Třeba na italské straně horského masivu... :)

Kdo se mnou někdy vyrazil na nějaký výlet, ten moc dobře ví, že pokud se v mém okolí vyskytne nějaký zástupce zvířecí říše, většinou neváhám a fotím. I kdyby se mělo jednat o zcela obyčejného holuba nebo vrabce. Pobyt ve Švýcarsku nebyl výjimkou, a tak se v mém foťáku za těch pár dní nastřádalo docela dost opeřených modelů. Nejedná se sice o žádné švýcarské speciální druhy, ale prostě...když už u sebe máte uprostřed města kus živé přírody, je těžké odolat. I kdyby to měl být holub, kterých je například v Praze na Václaváku několik stovek. Je přeci životně důležité zachytit, že i ve Švýcarsku žijí stejní tvorové jako u nás... Tohle je prostě tak dokonale roztomilý, pitomoučký výraz... :D Zrzohlávka rudozobá Jak jsem sliboval, máme tady i vrabce. Proč je foti doma, když za nimi můžu jet až do Švýcarska? :D Vlaštovky doma taky máme...ale ty většinou tak ochotně nepózují. ...tady asi bez komentáře... :D A na závěr labuťátko... Když nad tím tak přemýšlím, vůbec si nevybavuji, že bych někdy ...