Šel jsem po cestě, šel jsem po pěšině. Šel jsem po vesnici, šel jsem po dědině. - - - Najednou za plotem z rezavé drátěnky zaujal oko mé kvíteček pomněnky. Rostl tam samotný na kraji houštiny. Rostl tam na kraji - - malý a nevinný. Koukal jsem na kvítek dlouze a oddaně. Bylo by nádherné, chytnout ho do dlaně... - - - Plot je však vysoký, až skoro do nebe. Bohužel, pomněnko, musím žít bez tebe.
Komentáře
Okomentovat