Mikeho řeka

Buďme vděční za to, kde žijeme. Jinde vypadá život lidí mnohem hůř... (Kutaisi, Gruzie, červenec 2019)

Prohlídkou tohoto malebného přímořského města zakončíme mou sérii článků z loňské expedice po Portugalsku. Cascais bylo po celý týden naší základnou k následným výjezdům po památkách. Samo o sobě však také stojí za bližší prozkoumání, ať už mluvíme o několika plážích ohraničených členitými útesy, mnoha místních muzeích a galeriích, nebo krásném modrobílém majáku, postaveném již v 19. století, který dnes - poměrně nepřekvapivě - hostí muzeum majáků. Dnes Cascais patří mezi nejznámější turistická centra tohoto jihoevropského státu. Zajímavostí je, že toto město kdysi sloužilo jako letní sídlo portugalské královské rodiny, podobně jako třeba britský Windsor (letní sídlo královny) nebo české Lány (letní sídlo prezidenta). :) Na město Cascais volně navazuje Estoril, jež lze brát jako takové předměstí Lisabonu. Jeho předností jsou především rozlehlé pláže, pokochat se tu ale můžete také několika pevnostmi, z nichž nejpůsobivější je asi Forte da Cruz. Hlavní atrakcí Cascais je ovšem pravděpod...

Našli Růženku, našli ji pod trním. Zmatenou, malátnou, zdrápanou do krve. Našli Růženku, našli ji pod trním. Zažila v patnácti své krásné poprvé.

V našem vzpomínkovém portugalském putování se přesouváme po delší době opět do klášterních sfér. A dnes to bude hned dvojnásobná nálož - vezmu vás na exkurzi do klášterních komplexů Batalja a Alcobaça. Začneme v prvně jmenovaném... - - - 1. Batalha [Batalja] Vždy, když vidím nějakou gotickou katedrálu, zůstává mi rozum stát nad schopnostmi dávných stavitelů. Vytvořit takové množství monumentální nádhery s tehdejší technikou? Prostě neuvěřitelné... Batalha v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou. Typické vysoké klenby s lomenými oblouky vytvářejí v centrálním chrámu obrovský čistý prostor. V boční místnosti lze najít hrobku krále Jana I. (zakladatel kláštera) a jeho manželky Filipy z Lencastru. Areál kláštera je od roku 1983 zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO. Zdejší rajský dvůr mi naprosto jasně evokuje prostory bradavického hradu z příběhů Harryho Pottera, jeden by až čekal, kdy kolem něj proběhne Křivonožka. :) V jedné z místností navazující na křížovou chodbu je umístěn pa...

Šel jsem po cestě, šel jsem po pěšině. Šel jsem po vesnici, šel jsem po dědině. - - - Najednou za plotem z rezavé drátěnky zaujal oko mé kvíteček pomněnky. Rostl tam samotný na kraji houštiny. Rostl tam na kraji - - malý a nevinný. Koukal jsem na kvítek dlouze a oddaně. Bylo by nádherné, chytnout ho do dlaně... - - - Plot je však vysoký, až skoro do nebe. Bohužel, pomněnko, musím žít bez tebe.

...aneb asi nejvíc random článek, který tu kdy byl (a to sem píšu už od roku 2011). Nejprve bych si dovolil menší uvedení do děje - jak jste si už možná všimli, občas se pustím do nějaké té básnické tvorby (viz tato rubrika ). A protože jsem tvor, který má rád, když je výsledek jeho práce hmatatelný, tvořím si za pomocí firmy HappyFoto zároveň i svoje vlastní básnické sbírky. Ve zkratce to znamená, že si přes jejich program vytvořím "fotoknihu", v níž ovšem zabírají fotografie pouze polovinu stránek a na druhé polovině jsou moje vlastní fotoilustrace. CČ Zatím mám takhle u sebe jen jednu, ovšem v záloze (respektive na slevovou akci :)) už čekají další tři!!! Ano, taky nechápu to množství, ale prostě karanténa a všechno kolem na mě mělo kromě jiného i trochu poetický vliv, a tak jsem během prvních pěti měsíců roku 2020 vytvořil víc básní než za celý rok 2019. Nutno podotknout, že sem na blog zdaleka neházím všechno a už vůbec ne chronologicky, takže vám jen tak pro představu s...