Genius loci
Lístky jetele
se převalují
na drolícím se obrubníku,
peříčko strnada
hladí smítka prachu.
Společně vyhlížejí
svůj konec
na chodníku
nehnutě
a beze strachu.
Vítr si
se vznešeností černobílých filmů
pohrává
s větvemi starodávných jilmů
a jako vybledlá peříčka rajky
létají
po širém okolí
fáborky
z opuštěné májky,
osaměle stojící
na okraji vesnice.
Otrhaná
světle fialová čepice
odpočívá
na svém místě v kolejišti
a pozoruje
vzdalující se šnečí ulitu,
která pozvolna mizí
mezi pražci
v betonovém korytu
již od brzkého úsvitu...
- - -
Slunce
pomalu zapadá
za obzor
vybydlených garáží
a maluje na nebe
siluetu
vlakového nádraží,
aby noční ptáci
i zbloudilé duše
mohly najít
bezpečné hnízdo
v neútulném,
zatemnělém světě
a s omezenou škálou
temperových barev
na paletě
načrtnout vizi
lepšího života.
Graffitti v čekárně
nesměle křičí:
"Po nás potopa!"
(báseň vznikla při čekání na vlak v Kralicích nad Oslavou)
Komentáře
Okomentovat