Genius loci

Lístky jetele

se převalují

na drolícím se obrubníku,

peříčko strnada

hladí smítka prachu.

Společně vyhlížejí

svůj konec

na chodníku

nehnutě

a beze strachu.

Vítr si

se vznešeností černobílých filmů

pohrává

s větvemi starodávných jilmů

a jako vybledlá peříčka rajky

létají

po širém okolí

fáborky

z opuštěné májky,

osaměle stojící

na okraji vesnice.

Otrhaná

světle fialová čepice

odpočívá

na svém místě v kolejišti

a pozoruje

vzdalující se šnečí ulitu,

která pozvolna mizí

mezi pražci

v betonovém korytu

již od brzkého úsvitu...

- - -

Slunce

pomalu zapadá

za obzor

vybydlených garáží

a maluje na nebe

siluetu

vlakového nádraží,

aby noční ptáci

i zbloudilé duše

mohly najít

bezpečné hnízdo

v neútulném,

zatemnělém světě

a s omezenou škálou

temperových barev

na paletě

načrtnout vizi

lepšího života.

Graffitti v čekárně

nesměle křičí:

"Po nás potopa!"

(báseň vznikla při čekání na vlak v Kralicích nad Oslavou)