Portugalské vzpomínky: Tomar
Už jsem tu letos v několika článcích vzpomínal na výjezdy do Chorvatska a Gruzie. Tentokrát se podíváme zase trošku jinam...
Opravdu nevím, jaké nadpozemské síly ovlivňovaly můj rok 2019, nicméně jsem toho během něj nacestoval tolik jako snad za celý život ne. Jednou z okolností, která tento speciální rok formovala, byla týdenní exkurze do Portugalska, na kterou jsem jel v rámci mého studia na Masarykově univerzitě. Exkurze byla zaměřena na umělecké památky, především architektonického rázu (studuji obor, který se umění věnuje), náklady jsme si platili sami, nicméně dodatečně nám bylo přiznáno alespoň částečné stipendium. Ovšem i kdybychom nazpátek nedostali ani korunu, nelitoval bych - za těch sedm dní jsme toho totiž viděli opravdu velké množství a opravdu mám na co vzpomínat. Navíc jsem mohl poznat taky nějaké nové lidi, což je jinak na vysoké škole věc vcelku obtížná...
Hned na úvod této portugalské série článků, kde se budu vracet na navštívená místa, která mne nejvíce zaujala, bych chtěl zmínit, že Portugalsko je naprosto nádherná země, kterou určitě doporučuju každému navštívit a prozkoumat. Opravdu to stojí za to! :)
První historickou památkou, kterou jsme se studentskými kolegy navštívili, byl Klášter Řádu Kristova ve městě Tomar. Tenhle nádherný velký hradní/klášterní komplex je od roku 1983 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Je unikátním mixem několika architektonických slohů, mezi které patří i tzv. manuelino - styl spojující pozdní gotiku s maurskými vlivy, který je typický právě pro Portugalsko. Vyznačuje se výrazným dekorováním fasád, na nichž lze najít například různé korály, chaluhy, rostlinné úponky, lastury, lodě, kotvy...
Místo rozhodně stojí za návštěvu, ať už ho navštívíte se vším všudy - tzn. zaplatíte si vstup do prostor kláštera - nebo se budete potulovat pouze v areálu hradbami ohraničených zahrad. Ze zpřístupněného ochozu obvodového cimbuří je krásný výhled do okolní krajiny.
Komentáře
Okomentovat