Mikeho řeka

Po té dlouhatánské zimě to vypadá, že by konečně mohlo přijít skutečné jaro. Sluníčko svítí už každý den, teploty stoupají, nálada taktéž. Jediné, co mi teď chybí ke štěstí, je odstranění fyziky ze školních osnov... No, nebudu si dělat zbytečně iluze, ten odporný předmět bohužel zůstane. Naštěstí můžu alespoň fotit, vždycky se najde něco, co se hodí na pár vycvaknutí. Na následujících snímcích možná nenajdete nějaké extrémně zajímavé motivy, ale zase je tam ta jarní atmosféra. ;) Jediný záběr, který není úplně obvyklý, je předposlední fotografie. Nevím, jestli jsem to již někdy nezmínil, ale pokud ano, je tomu už tak dávno, že si to stejně nikdo nepamatuje - v naší vesnici se nachází nejen vcelku početné stádo antilop losích, ale také několik jedinců lamy guanaco. Oba druhy spolu žijí v poklidu, každý ve svém výběhu na své straně cesty. Ovšem na lamy opravdu bacha - jak je známo, umějí dost dobře plivat. Ne, že bych se osobně stal jejich terčem, ale už jsem měl příležitost vidět je v a...

Vzhledem k tomu, že minulý bublinový článek měl u Vás celkem úspěch, byla by škoda nezveřejnit i druhou připravenou sérii fotek s touto tématikou. Pan bublinář, který uprostřed Staromáku cca každou půlminutu vytvářel nové a nové várky bublin, se opravdu činil. A vzhledem k tomu, že se na náměstí pohyboval poměrně dlouhou dobu, byla příležitost nacvakat velkou spoustu fotek. Tentokrát jsem si připravil výběr snímků, na kterých se v hlavních rolích nevyskytují lidé, ale pražské památky. Konkrétně tedy Staroměstská radnice, památník Jana Husa a Dům U kamenného zvonu. A aby Vám zase nebylo líto, že jsou všechny fotky černobílé, rozhodl jsem se, že tentokrát sem tam trochu té barvy nechám. A některé snímky jsem ponechal barevné celé, ono to totiž ve finále vůbec nevypadá tak špatně, jak jsem si původně myslel... :)

Ve čtvrtek jsem se ocitl v Praze, což byla skvělá příležitost splnit další zadání mého šlouchacího projektu . Jenomže jediné místo, kde jsem měl příležitost opravdu fotit lidi na ulici, bylo Staroměstské náměstí. No a tam všichni buď čučeli na orloj, nebo se scukávali kolem takovejch těch pozlacenejch lidí, co jsou jakože sochy (nikdy jsem nepochopil, proč se s nima ty lidi fotěj) , menší kapelky a pana bublináře, který do vzduchu každou chvilku pouštěl spoustu velkých bublin. Po několika dost špatných pokusech jsem rezignoval na nějaké "zachycení života městských lidí" a prostě jsem se soustředil na bublinového mistra. No co, zadání to vlastně splňuje - je to člověk, který stojí na ulici (nebo na náměstí) a něco přivydělává. Navíc při focení bublin vzniklo i pár záběrů na okolní lidstvo, což ve spojení s okolo poletujícími bublinami působilo zajímavě. A taky jsem k tomu cvaknul část té zmiňované kapely. Takže já mám pro tento měsíc splněno. Uvidím, co si vyberu v dubnu... P...

Po nějaké době jsem se zase dostal do lesa. Takováhle procházka je samozřejmě ideální možnost pro pořízení nějakých těch skoro-jarních záběrů. Tak trochu jsem doufal, že cestou potkám nějaké živé tvory, ale za celou dobu jsem zahlédl pouze jednu modřinku, která se navíc usadila na těch nejvyšších větvích a zarytě odmítala sletět kousek níž, abych ji mohl vyfotit. Nevadí nevadí, les sám o sobě nabízí spoustu fotogenických zákoutí. Odpolední slunce navíc pěkně osvětlovalo například břízy, které tak měly krásný zlatý nádech. Na fotkách to ale moc nevynikne, pro ten správný zážitek si budete muset nějaké břízy najít sami. Původně nebyl v plánu nějaký větší okruh, ale když už byla na blízku zdejší obůrka, kde v sezoně můžete pozorovat stáda vysoké zvěře, nešlo ji jen tak minout. Aktuálně je sice přístup k oplocené pláni pro zvířata uzavřen, ale pokud si zahrajete na rebely a vylezete na druhý, vyšší plot a budete mít štěstí, můžete si i cvaknout jelena. Pokud budete mít lepší objektiv a rov...

Poslední únorový den mám pro Vás pozitivní zprávu. Můj šplouchací projekt se právě posunuje o další splněný úkol dál. Ještě, že alespoň na ty poslední tři dny mi přišla trocha inspirace a já byl schopný nafotit zadání číslo 3 - "Plakát k filmu". Už jsem se vážně bál, že mi to kiksne hned druhý měsíc... Upřímně řečeno bych v takovém případě asi prostě hodil dva úkoly do jednoho měsíce, ale zase bych z toho neměl tak dobrý pocit. Vzhledem k aktuálním světelným podmínkám mi přišel na mysl jeden aktuální celosvětový hit - 50 odstínů šedi. Proč se na slávě tohoto veledíla trochu nepřiživit? Film jsem sice neviděl, ale co jsem tak četl recenze, o nic jsem nepřišel. Ono je to stejně cílené na publikum jiného věku a pohlaví, než jsem já... Nakonec vznikly dvě verze šedivého plakátu - jedna je taková jednoduchá záležitost, spíše na efekt, druhá je taková jemnější, odlehčená. Použité motivy sice nemají s dějem filmu nic společného, ale vážně se mi líbí to rozvržení fotografií a čtverc...

Vzhledem k tomu, že je venku počasí docela na prd, nemám moc možností vyrazit ven fotit. Ještě, že můžu psát články i o něčem jiném...například o filmech. První článek s touto tématikou byl docela úspěšný, sklízel od Vás samé pozitivní komentáře. Tak proč v tom nepokračovat, že? Mám tu tedy přichystaný druhý díl mých stručných minirecenzí, snad se bude líbit... ;) ----------------------------------------------- Zkouška (viděno 12. ledna) Tenhle film mě opravdu příjemně překvapil. Obecně mám rád snímky, kde je uzavřená skupina lidí v nějaké místnosti a můžete sledovat jejich psychické změny a pochody. Zkrátka něco jako Kostka , KR 13 apod. V těchto zmíněných filmech mi ale něco málo chybělo, chtělo to prostě trochu jiný styl. Zkouška takový styl měla, zklamaný jsem nebyl... Jako největší pozitivum vidím fakt, že postavy se tu chovají jako normální lidi. Přemýšlí racionálně, mají smysluplné nápady, jejich chování zkrátka pochopíte. A nemusíte být zrovna Einstein, abyste si občas mohli...