Článek o dnešním šíleném dnu + pár pokusů o portrét
Aloha, je tu nový článek. O čem? O dnešku. Co se stalo tak šíleného? Uvidíte.
Dnešek začal úplně normálně, a zdálo se, že tak bude i pokračovat. Ale né, něco se stejně stát muselo. Stalo se to tak, že mě spolužačka, se kterou jsme byli domluvení až na příští týden přemluvila k tomu, aby jsme šli natáčet (jop,natáčíme film, ale myslím, že jsem tu o tom už někdy psal). Tím ovšem odpadlo mé odpoledne (tj. jet za mamkou nakoupit, a konečně si koupit vytoužený stativ).
Ale já to vyřešil. Napsal jsem mamce do práce mail, aby mi ten stativ (měl jsem ho už vybraný) koupila, že jí pak dám peníze. Pak jsme s Terezou (tou spolužačkou) šli k počítači, poskládat pár minulých záběrů k sobě, a hned na to jsme vyběhli na zahradu natáčet.
To probíhalo v poklidu,a když bylo hotovo, šlo se zase k počítači. Pak jsme neměli co dělat, a tak jsme provětrali pár onlineher pro 2 hráče, já jsem si zase stáhnul pár písniček do mobilu....a pak přijela mamka. A víte co? Se stativem.....ANO MÁM STATIV !!!!!! (CČ)
A tak začalo to šílené. V plánu totiž dnes bylo i natáčení v lese, který je hned vedle polí. Tam jsme už jednou filmařili, a mysleli jsme si, že to proběhne v poklidu......Chyba lávky! Terka se chtěla nechat vyfotit v "in" šátku - tak vznikly první stativové fotky. Další bod programu bylo asi půlhodinové bojování se stativem. Všechno jsem totiž pochopil, až na jednu drobnost - nastavení vršku (to místo,kde se našroubovává foťák). Ani Tereza si nevěděla rady. Trvalo opravdu dlouho, než jsme přišli na to, že ta blbá páčka je šroubovací. A hle, stativ je naprosto perfektně sestavený (A je to!).
Pár věcí jsme natočili, ale pak najednou na jinak pusté cestě začalo být poněkud rušno.
Pár teenagerů a jednu paní s kočárkem jsme ještě přehlédli, ale najednou, kde se vzali - tu se vzali, dvě holky o nějakou tu třídu (dvě) níž. A ještě k tomu se psem. to už nám bylo trochu trapný, a nechtěli jsme, aby nás viděli. Takže nastalo běhaní ze strany na stranu, aby nás proboha nenašli. Ještě jsme měli bezvadný nápad, natáčet se zářivě modrým šátkem, který byl teda hrozně nenápadnej.
Když pejskařky odešli, Terka zjistila, že nemá mobil. Což nám příjemně pomohlo ukončit natáčecí den. Hledali jsme to zase asi půl hodiny. Hledali jsme na velké ploše (asi čtvrtina a kousek pole), zkoušel jsem ten mobil prozvánět, procházeli jsme všechno dokola a dokola. Nic. došli jsme k závěru, že mobil je vybitý.
Ale zrovna když jsme se zorganizovali a vyrazili, Terka objevila na tom jedinném místě kde jsme nehledali hádejte co - ten hledaný mobil.
Jo, tenhle den byl dost ztřeštěný. Nehledě na to, že Terka ještě k tomu ztratila spnku do vlasů (Ale podle jejích slov jí to nějak extra nevadilo. Prohlásila totiž: "To je jedno, hlavně že žije mobil") Jako dodatek k tomuto článku sem dávám pár vybraných fotek Terezy s tím šátkem. Podotýkám, že jsme fotili asi 2 minuty, a byl to můj úplně první pokus o portréty. :D
Tak jo, čaute lidi. Mike :-)
Komentáře
Okomentovat