Moje proklatá večeře
7. úkol soutěže "Za barem II" je tu. A tím úkolem je zveršované MENU o čtyřech chodech. je to asi trochu přehnaný, ale mě se ta básničke bez úvodu a konce nezdála kompletní....snad mi to prominete. xD
Nuže - menubáseň.
Za barem II #7: Veršované MENU
Dneska příjdou ke mě vzácní hosti,
už se týden velmi pilně postí.
Určitě budou mít všichni velký hlad,
co to bylo s tou večeří za nápad,
určitě mě zabijou a vykostí...
Aby se u mě najedli dostatečně,
aby se na mě netvářili nebezpečně,
aby mi na hlavu něco nehodili,
aby mi židlí okna nerozbili,
nesmí být nic přidáno dodatečně.
Do kuchyně vcházím v beznaději,
pak se ale trochu pousměji.
Přede mnou leží má kuchařská kniha,
ta jediná, co se mi ještě nespálila,
bezmyšlenkovitě k ní vystřelím.
... ... ... ... ... ... ... ... ...
Předkrm bude oplývat luxusem,
ne, nenaplním housku buxusem.
Ale kaviár dám na krajíčky bagety,
kterou jsem včera dostal od tety.
Skončil jsem s prvním kuchařským pokusem.
Druhým chodem bude polévka slepičí,
snad nebudou muset přijet hasiči.
Po nějaké době polévka pěkně bublá,
má kočka je z toho nějak zblblá....
"No tak se neboj...či či či"
Hlavní jídlo - pečené selátko,
s mým grilem to bude hotovo za krátko.
A jako přílohu pečené brambory.
Zakopl jsem když jsem je nesl z komory,
připadal jsem si jako telátko.
Na zákusek mám nápad dokonalý,
udělám jen podvůdeček malý,
zaběhnu vedle do obchodu lahůdek,
nakoupím dostatek sladkých dobrůtek,
snad to nepoznají.
... ... ... ... ... ... ... ... ...
Je po hostině, a já si hojím modřiny,
uznávám, nejsem v tom bez viny.
Ale ta lžíce na hraběnčině nose,
prostě sama klouzala po podnose,
a udeřila ji do nosní dutiny...
Tak tedy večeře skončila potyčkou,
div že na mě nevlítli s motyčkou.
A sůl mi nasypali do očí,
ještě teď se se mnou vše točí....
A to potrvá chvíli maličkou.
A toto je konec mojí básně,
o tom jak se všem zavařily dásně,
když u mě velká hostina byla,
a ta mi fakt dost zavařila.
No nic, mějte se všichni krásně....
Komentáře
Okomentovat