Asi nesnáším cukr O_o
50. úkol. Co naplat, musím šmejdit po netu, kvůli receptu na nějaká vhodná cukrátka. Ty totiž doma nevedeme. Já jsem spíš na slané, a když už něco sladkého, tak čokoládu. Ale teď přišla vyjímka. No, a jak to dopadlo? Katastrofálně.
Ten, co ton recept psal, měl ve finále krásné, cukrové obdélníčky. Já jednu velkou neforemnou placku....ta tedy původně být měla, ale pak se PRÝ měl ten cukrový megaflek rozřezat mastným nožem. To jsem chtěl učinit. Ale ten pitomej cukr odmítal přijmout fakt, že ho chci rozřezat, a zatvrzele se bránil. Po několika neúspěšných pokusech jsem zjistil, že už to docela ztuhlo, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se na řezání vykašlat.
Ještě ke všemu se na plech měl dát i alobal, a na něj teprve ta cukrhmota. To byl podle mě ta největší kravina, co ten recepťan vymyslel. Hmota se k alobalu totálně přilepila, a nešla odtrhnout. No, nakonec se mi to na pár místech podařilo, a tak jsem mohl postoupit k lámání.....ano, k lámání. Jinak to prostě nešlo. No, i když ono to nešlo ani tak. Ten cukr se choval jako azbest smíchaný s diamanty a žulou. A aby toho nebylo málo. Bonbony měly být hnědé, a s ořechovou příchutí. nakonec skončily oranžové, a chutí připomínaly kávu. Nevím, co si o tom mám myslet.
Každopádně.....i toto se dá nazývat bonbonem. Je to průhledné, sladké a tvrdé tak, že se to musí cucat, kousat nikoli(!) .
Za barem II #50: Drobná cukrátka
Jo.....a zkuste si tyhle 2 písničky pustit najednou. xD
Komentáře
Okomentovat