Méďové žijí v lese, v baráčku....
Další (44.) úkol soutěže "Za barem II" - Pohádka O třech medvědech a ztraceném děvčátku. No, já (jak ti, co můj blog už znají vědí) neumím psát tou klasickou formou. Já radši básničky. Neříkám, že mi to jde nějak úžasně, ale rozhodně líp než klaso-psaní.....No, tak šup na to! xD
Za barem II #44: Pohádka O třech medvědech a ztraceném děvčátku
Jednou jedna holčička malá,
ztratila se v lesíku.
Bloudila,náhle se chaloupka objevila,
tak zatáhla za kliku.
Dveře lehce otevřela,
ovanul ji horký vzduch,
pranic se však nedivila,
hlavně že tu není puch.....
"Ovšem pozor, COSI cítím!"
pomyslela si dívenka.
"Ale co? Já nic nevidím!"
vtom rupla jí podkolenka.
Co to? Podkolenka praskla?
A dočista sama od sebe?
Tu náhle všechna světla zhasla,
"Co se to děje do.....zádele?"
A už zas všechna světla svítí,
holka kouká do všech stran.
Však co se děje, se nedovtípí,
a jde přes kuchyňku dál.
Safra, zas ta známá vůně,
ta, co tu už cítila.
Čímsi připomíná koně?
Ba ne, toť vůně sladidla.
Otočí se holka zlatá,
na stolku je mistička.
A hned ke stolečku chvátá,
v mističce je kašička.
"Hmm mňam, tak kde je lžíce?"
dívka k stolu usedá.
Jí, však sedí blízko svíce,
co to asi znamená?
A už plamínek ve větru tančí,
holčička se podiví,
pomalu už strachy jančí,
když uslyší zvuk bručivý.
Otočí se, vydá výkřik,
za ní jsou tři medvědi.
Ten nejstarší - nejspíše tatík,
plácne ji po.....zádeli.
A hned vesele začnou mručet,
překvapivě po lidsku.
Že nemusí holka křičet,
ať zas sáhne pro lžičku.
Děvčátko je uposlechne,
otočí se ke stolu.
na židli si zase sedne,
z kaše loví.....BRAMBORU?
Medvědi se rozesmějí,
že jí napálili.
Že měli ten nápad skvělý,
že jí poučili.
Copak se to sluší, patří,
vlést bez klepání do domu?
I když se tu člověk ztratí,
měl by volat větu onu.
"Haló, haló, je tu někdo?
Přišla jsem na návštěvu!"
Jinak by k nim lezl kdekdo,
jelikož nemají závoru.
Ale holčičce to odpustí,
však oni taky nejsou bez chyby.
Když člověk fantazii popustí,
zlepší se bezpochyby.
Komentáře
Okomentovat